Na první pohled se zdá, že tolerance a respekt jedno jsou. Někteří dokonce považují tato slova za synonyma. Zkusme si říci příběh z praxe.

Toleruji tvoje chování

Váš 15letý syn se vrátí ze školy o hodinu později s hlavou obarvenou na zeleno. A co teď? Začnete ho přesvědčovat o tom, že zelené vlasy nejsou mainstream, nebo dokonce, že se vám to nelíbí?

Pak může nastat několik situací. Buď přesvědčíte potomka, aby si tu barvu zase nechal odbarvit, nebo ho ostříháte do hola, prostě prosadíte svojí. Což nebude ani respekt ani tolerance.

Nebo můžete se skřípěním zubů jeho barvu strpět, třeba pod tíhou argumentů, že je to teď in, nebo protože se nechali obarvit s nejlepším kámošem. Ale pokaždé, když se na něj podíváte, bude ve vás ten pocit, že to není dobře, ale držíte pysky.

Někomu se stane, že je mu to úplně jedno, “ať si chlapec dělá na hlavě komédie, jaký chce” a někdo je dokonce tak nadšen zelenou barvou potomka, že se nechá obarvit sám do zelena 😀

Co je to ta tolerance?

Tolerance je lhaní. Je to úmyslné obelhávání sama sebe, že to co se děje odmítáme, ale navenek se tváříme jako že nám to nevadí. A časem nejen navenek ale dokonce přesvědčíme sami sebe logickými i nelogickými argumenty, že nám to nevadí.

Ve skutečnosti jen zamkneme svůj nesouhlas a odpor někam do klece a schováme klíč.

Proč se trápit a nerespektovat?

Naproti tomu respekt není o přijímání, souhlasu nebo argumentech. Respekt znamená, že nikoho a nic nechceme měnit, že nejen, že tolerujeme druhé jací jsou, my je prostě vnímáme takové, jací jsou. Není zde ani špetka odporu.

S respektem nemusíme mít vězení s obludáriem pro naše nechtěné emoce a pocity 😉

Díky respektu dovolíme bezpodmínečné lásce proudit.

P.S. A jak vyřešit případ se synem? To správné řešení poznáte tak, že se vám uleví a ucítíte štěstí a lásku.