Za poslední měsíc se na Facebooku i v médiích objevují více a více xenofobní a rasistické příspěvky.

black-and-white

Chceme někam patřit

Již ze školky si pamatuju, jak jsem nelibě nesl a mamince jsem doma brečel, že se mi děti smějí, že mám šišatou hlavu. Zkušenost, kterou si prošla většina lidí. Člověk je tvor společenský, i ten nejzarputilejší samotář potřebuje kolektiv. Stále se snažíme někam zapadnout. Všímáme si společných znaků, které máme s ostatními. Sdružujeme se do klubů, spolků a komunit. Hrdě nosíme společná trička, placky či odznaky.

Přes toto všechno však máme i přesně opačné potřeby.

Chceme být výjimeční

Podmíněná láska, kterou rodiče používali, jako formu odměny pro nás všechny, nás dovedla do situace, kdy se snažíme být výjimeční. Nejdříve se snažíme být výjimeční v rodině, vyniknout před sourozenci, aby si nás rodiče všimli. Jakmile začneme chodit do školky a do školy, začneme se buď dobře učit, abychom dostali pěkné známky a chválila nás paní učitelka i rodiče. Nebo naopak zlobíme, abychom na sebe upoutali pozornost a získávali jsme ji i za cenu vyhrožování, potupných návštěv v ředitelně, propírání našeho chování před sousedy a příbuznými.

Důkaz tohoto paradoxu si můžete ověřit následovně. Nejoblíbenější fotky jsou ty skupinové ze školy, tedy někam patřit. Koho na té fotce hledáte jako prvního? 🙂 Tedy být výjimečný.

Rasismus je cestou

Rasismus vznikne, někde uvnitř tohoto paradaxu. Chceme někam patřit a zároveň chceme být výjimeční. Všímáme si toho, že jsou někteří lidé jiní a je jedno, jestli mají šišatou hlavu, jsou to blondýnky, nebo romové či vietnamci. Ve skutečnosti na tom nezáleží. Najdeme si cokoli a ukážeme prstem na kohokoli, jen abychom nemuseli prožívat naše pocity z našeho života. Všimli jste si někdy, že hněv se prožívá snáze než třeba lítost? Při hněvu a nebo žárlivosti se vyplavuje adrenalin a dodává nám určitou formou sílu a otupení.

Je jednodušší se hněvat na někoho, že pobírá dávky 2x větší, než mám já plat, než si prožít frustraci z vlastního života, se kterým nejsem spokojený.

Proto si myslím, že rasismus pomáhá.