Rozjímal jsem nějakou dobu nad příčinou problémů dnešních dětí a rád bych se s Vámi podělil o “výsledky”.

Jak početná je rodina?

Je několik různých názorů ohledně toho, co to rodina je. Ani tak nejde o definice Freuda nebo dalších, spíš jsem se pozastavil nad počtem členů, který je posledních 200 let silně klesající.

Dnes dokonce exitují rodiny, které nejsou ani tzv. nukleární (matka, otec, děti) ale kde děti žijí jen s matkou a nebo výjimečně i děti jen s otcem.

V Indii nás na univerutě učili, že vztah s matkou a otcem je ten nejdůležitější i Freudova teorie socialize toto potvrzuje a stejně tak i má praxe se sebou a s lidimi, co si přicházejí pro pomoc.

Potíží je v dnešní době celá řada a pokusím vyjmenovat podle mne ty hlavní:

1) Společné bydlení není rodina

Děti s rodiči bydlí, ale většinu času jen jako spolubydlící. Titi znamená, že sdílejí stejné obydlí, ale netráví tolik času jeden pro druhého. Chcete důkaz? Den má 24 hodin hodin, 8 hodin spíte a 16 hodin máte k dispozici. Kolik procent hodin z těch 16ti věnujete dětem? Jednu, dvě a nebo to doháníte o víkendu? Zkuste si to schválně někdy změřit, ne to odhadovat od boku,a le změřit i to. Upozorňuji že přezkušování potomka do školy, drbání se sousedkou, nebo společné hraní PC her a zombíkování na TV se nepočítá.

2) Dospělí v nedohlednu

Děti se učí od dospělých a nebo také od sourozenců. Koho mají kopírovat, když rodiče na ně mají času poskrovnu. Kdysi fungovalo to, že prarodiče bydleli na vejminku a nebo dokonce ve stejném bytě. Dříve bylo úplně běžné, že vzal stejda děti na pouť, nebo že byli děti ma víkend u tety či babičky. Dnes se tato praxe vytrácí. Kam si tedy děti chodí postěžovat a ke komu se chodí vybrečet? Kam, když babička a strejda jsou daleko? K jídlo, k PC hrám a nebo k TV? Jaký bude jejich vývoj? …

3) Vrstevníci jako vejce vejci

Dříve bylo úplně běžné, že dětí bylo v okolí dost a tak děti dělaly venko věci spolu. Bylo to bez ohledu na věk a často i sociální postavení. Děti pocházely z růszných rodin a poměrů a měly možnost si popovídat s někým mimo, mimo rodinu. Proč je to důležité? Aby mohly získat i názor někoho jiného a tím si rozšířily obzory a více poznaly samy sebe. Dnes děti maximálně znají děti ze stejného ročníku školy, kteří pocházejí v podstatě ze stejných rodin a tím pádem se navzájem nijak neobohatí, krom vzájemného vytahování jaký level v té střílečce už mají.

Proč tak lpíme na rodinném soukromí?

Jsme tak zaslepení touhou po soukromí, že svoje děti odřízneme od světa. Prarodiče radši necháme na druhém konci republiky, aby nám nekrafali do výchovy. Se svými sourozenci jsme se už dávno pohádali, kvůli dementním partnerům, které si vybrali a mezi sousedy máme radši 2 metrovou betonovou zeď.

Co kdybychom konečně přijmuli svůj strach, začali více respektovat lidi kolem nás, abchom se mohli vrátit k rodině čítající více než 3,4,5 členů a tím pomohli nám i našim dětem?