Tomáš Roud

Miluji tě a děkuji ti ♥

Proč jsme nešťastní?

Přepis videa Proč jsme nešťastní:

Proč jsme nešťastní?

Proč jsme smutní, proč jsme pořád v depresi?

Utrácíme peníze za psychology, psychiatry a prášky.

Je to proto, že jsme ztratili spojení s Bohem, komu vadí slovo Bůh, tak si může dát vesmír nebo energie, příroda.

Kolika lidem se chystáte dneska pomoct? Kolika lidem jste pomohli včera?

Pokaždý, pokaždý, když někomu posloužíte a nemusí to být pomáhání tisícům lidem. Můžete pustit lidi v autě na dálnici, aby mohli předjet. Můžete sbírat odpadky. Můžete se jenom na někoho usmát.

Tak tohle Vás vrátí zpátky k Bohu!

Pomůže Vám to najít cestu sami k sobě, abyste nemysleli jen na to, co dneska dostanete.

A to je cesta k lásce!

Mějte se krásně.

Oneness Deeksha

Požehnání Jednoty (Deeksha) je fenoménem síly. Je to přiblížení lidské touhy a Božského soucitu.

„Člověk to nemůže udělat sám, musí mu to být dáno.“ – Sri Amma Bhagavan

Základním chápáním Jednoty (Oneness) je, že vnitřní transformace a probuzení do vyšších stavů vědomí nejsou výsledkem pouhého intelektuálního porozumění, ale prostřednictvím posunu ve vědomí se životní prožitky člověka redefinují ve svém jádru. Toho lze dosáhnout pomocí Dikši Jednoty (Oneness Deeksha), což je projev vznikající z hluboké vášně a záměru Sri Ammy & Sri Bhagavana.

Oneness Deeksha alias Deeksha (dikša) je přenos energie, která způsobuje růst vědomí. Úroveň vědomí člověka určuje kvalitu jeho životních zkušeností a prožitků. Například jak člověk prožívá krizi, jakou má schopnost vypořádat se s nedorozuměním ve vztahu nebo se vzpurnou povahou své dcery, jaké emoce u něho vzbuzuje, když je mu diagnostikován nějaký zdravotní problém, jaká je Úroveň jeho propojení s lidmi v jeho okolí, nebo jak silný má prožitek radosti, intenzitu vášně a nadšení v práci atd. – to všechno závisí na ůrovni jeho vědomí. Když vědomí roste, člověk má větší uvědomění, zažívá více radosti, lásky, soudržnosti a jasnosti ve všem, co dělá a prožívá.

Dikša ani nevyžaduje nějaký zvláštní způsob života, ani není zasvěcením do nějaké nové cesty. Nezavazuje člověka k žádné filosofii ani ideologii. Přesahuje náboženské a kulturní bariéry, nebo chce pouze probudit každého k jeho/jejímu vlastnímu duchovnu, a to tak, že napomáhá neurobiologickým změnám. Náboženství se tedy stává věcí osobní volby a vůle. Proto mohou dikši dostávat lidé patřící k jakékoliv víře nebo věkové skupině.

PŘÍNOS DIKŠI

Vývoj vědomí jedince se projevuje jako změny ve všech sférách jeho života – zdraví, bohatsví, vztahy a duchovní růst. Dikša přináší růst vědomí, a tak zvyšuje kvalitu vašich prožitků. Dikša mění emoce a vnímání nebo pomáhá se osvobodit od vjemů. Tento posun mění postoj jedince k výzvám a příležitostem, protože když se změní vnímání, pak už člověk nevnímá problém jako problém. Když se změní vnímání, může se změnit i skutečnost, protože vnější svět je pouze odrazem světa vnitřního. Vyšší vnímání a pozitivní emoce vytvářejí úspěšnější a naplňující život.

Úsilí hraje při dikše roli. Úsilí v podobě introspekce, rozjímání, pokládání správných otázek, záměr, vnější konání apod. jsou také zásadní. Role úsilí v tomto kontextu se podobá letadlu, které zrychluje na ranveji, aby mohlo vzlétnout, ale skutečný vzlet vyžaduje také správný proud větru. Dikša je jako ten proud vzduchu, který konečně zvedne letadlo od země.

Dikša se předává přiložením rukou na hlavu příjemce, nebo někdy i záměrem. V tom případě předávající podrží příjemce několik minut ve svém vědomí a umožní, aby dikša proudila. Tímto způsobem lze dikšu předávat na vzdálenost tisíců kilometrů nabo velké skupině lidí zároveň. Dikša se projevuje odlišně u každého jedince podle toho, co příjemce nejvíce potřebuje.

Zde jsou některé z běžných účinků dikši, které vylíčili přijímající. Někdo může zažít větší přínos, pokud dikšu přijímá déle.

  • Probouzí tvořivý potenciál, schopnosti a inteligenci.
  • Zvyšuje schopnost učit se.
  • Vyřeší vnitřní konflikt a vede k vnitřnímu klidu a harmonii.
  • Vnáší do vztahů lásku.
  • Léčí emocionální zranění a snižuje myšlenkovou zátěž.
  • Vyvolává náklonnost, přátelství a pocit sounáležitosti s druhými.
  • Probouzí soucit.
  • Naplňuje vitalitou.
  • Léčí tělo léčením mysli.
  • Relaxuje tělo a zmírňuje stres.
  • Pomáhá vybudovat lásku a uznání pro tělo.
  • Přivolává pozitivní energie.
  • Odstraňuje bloky, které brání být ůspěšný.
  • Vytváří mentální rámec pro hojnost
  • Započíná cestu prožívání nepodmíněné lásky a radosti.
  • Zahajuje cestu k probuzení a realizaci Boha.

Více na www.deeksha.cz

 

http://www.krotiteleshopu.cz/?a_box=ywafnhp5&a_cam=2&a_cha=TEST

Vegetariánství se někam zvrhává

Předně chci předestřít, že maso nejím 2 roky a pokud to někdo potřebuje škatulkovat, může použít označení vegetarián.

2013-07-21 09.50.17

Jasně si pamatuju na ten den, kdy jsem maso přestal jíst, bylo to 23. září 2011, tedy na rovnodennost. Začal jsem s 21 denním půstem a v návratové dietě jsem již maso nezařadil. Co si však rozhodně nepamatuju je důvod, proč se to stalo.

Je to kvůli soucitu se zvířaty – ano
Je to kvůli závadnosti masa – ano
Je to kvůli lehčí stravě – ano
Je to kvůli ekologii – ano
Je to kvůli nenásilí – ano
Je to kvůli ekonomice -ano
Je to kvůli karmě – ano

Zároveň však zbývá ještě něco a to neumím určit, nazvěte to vibrační stupeň, uvědomění, boží záměr, nevím, prostě se to stalo.

Propaganda vegetariánství

Je komické sledovat, jak se vegetarián snaží ukázat před ostatními, jak je unikátní a skvělý a co vše nedělá pro přírodu tím, že je vegetarián. Původně jsem chtěl napsat, že tomu nerozumím, ale vlastně rozumím, ego je komické.

Velmi mne pobaví človíček, který šíří mezi ostatní názvy myšlené jako urážky, jako “masožravec”, nebo “pojídač mrtvol” a jistě znáte i další.

Co mne už tolik nepobaví je úmyslné šíření strachu podpořené statistikami vycucanými z prstu. Uvedu pár příkladů:

Lidé co jí červené maso mají 3x větší šanci dostat infarkt … zajímavá loby drůbežáren
Maso ucpává tepny o 28% více … to je zas loby velkoobchodu ovoce zelenina
Nelžete dětem o původu masa … každé dítě ví, že ovce vám dobrovolně nedá nohu
V mase jsou výkaly … to v bramborech taky, z čeho asi myslíte, že rostou?
V mase jsou špatné látky … a v ovoci přiveženém přes půl světa ne?
Maso způsobuje poruchy erekce … tlak na mužské ego zabírá
Riziko BSE a dalších nemocí … tělo jen tak žádnou nemoc nechytne, kolem nás je miliarda virů a bakterií, které mají smůlu
Pokud jíš maso nejsi ochránce přírody … proč by pro Boha člověk, co jí maso nemohl pomáhat žábám přes silnici?
Jíst maso je prostě špatně … nejdůležitější důvod ze všech 🙂

Jaký je rozdíl mezi propagandou třeba komunistického režimu a propagandou vegetariánství, když používají stejné nepravdy?

Chudáci Eskymáci

Pokud by všechny tyto propagandistické řeči byly pravda, tak by muselo okamžitě vymřít několik set tisíc obyvatel naší planety, kteří žijí za polárním kruhem a nebo blízko něj. Třeba takoví Eskymáci v Kanadě nebo sibiřské národy mohou rovnou spáchat sebevraždu, protože jejich hlavní obživou jsou zvířata. Většinu energie získávají ze zvířat a to ve formě masa, mléka a samozřejmě kožešin k odívání a stanům, šlach pro luky a dalších částí zvířecích těl.

Nejsem zas tak skvělý v zeměpise, předpokládám však, že národy žijící na pouštích a prériích na tom budou podobně. Třeba takoví Mongolové moc rajčat asi nespapají.

Jednou jsem četl úžasnou diskuzi na internetu, kde se banda těch pravých vegetariánů hádala o tom, jestli se mohou jíst vejce. Po několikadenním osočování a nadávání se usnesli, že vejce možné jíst je, ale jen tehdy, pokud budu mít v chovu jen slepice a nebudu mít kohouta. Tedy zkráceně oplodněné vejce se jíst nesmí, protože tam je zárodek a neoplodněné vejce se jíst může. Jen tak mimochodem, zárodek se začne tvořit až pod kvočnou či v líhni, tedy při teplotě 42 st. Celsia.

Poctiví vegetariáni, vegani a vitariáni se hromadně upalte rovnou

A teď máme krásné dilema lidiček, co se snaží být ti nejpoctivější. Nejím maso ani vejce, nepiju mléko a nesladím medem, nenosím kožené boty a jím vlastně jen syrovou stravu, abych měl plnou dávku vitamínů a tak.

1) Nosím tedy jen bavlněné oblečení, na jehož výrobě se podíleli pouze lidé.
2) Bavlna nesměla být sázena a sklízena pomocí týraných upracovaných zvířat.
3) Doprava bavlny do továrny na látky musela být asi ručně lidmi na hlavě, protože lodě a letadla dělají spaliny a to zabíjí motýlky a housenky.
4) Vyrábět šaty z látky smějí pouze lidé, protože stroje jsou na elektřinu, která se bere z uhelných elektráren a to muselo být zabito a vyhnáno miliony živočichů kvůli těžbě uhlí.
5) Hotové šaty se ke mně dostaly také jen pěšky lidmi.
6) Zásadně chodím všude pěšky, protože na konci všech dopravních prostředků je spotřeba energie a tím zvířata trpí.
7) V zimě odcházím do teplých krajin, protože rýže a brambory se musejí vařit a mnou jedená mrkev a kedlubny pod sněhem moc růst nechtějí, z jedené jablek celou zimu mám překyselený organismus a do supermarketu nemůžu, protože na vypěstování zeleniny a dopravení do supermarketu pracují zvířata.
8) Nenosím kožešiny, ani kožené boty a pásky, buď nosím jen bavlnu a v zimě mrznu a nebo jsem se již odstěhoval třeba do Indie, kde je stabilních 30 stupňů celý rok.
9) Doma nemám hlídacího psa, protože to je zneužívání zvířat pro práci hlídání.
10) Opravdu věřím, že kokosové mléko z Argentiny je nedotčeno zvířetem a teplota při zpracování nepřesáhla 42 stupňů.

Všechno je Bůh

Bůh je všude a vše. V prostoru, v každém fotonu, gravitonu, v každém qarku, v každém protonu, neutronu a elektronu, v každé molekule. Bůh je v každé rostlinné i živočišné buňce. Bůh je v každé rostlině i živočichu. Bůh je vše a je ve všem.

Uvařená a zabitá mrkev je stejně tak Bůh jako zabité a uvařené kuře. 

Pojďme se prosím společně pomodlit za lidičky chycené v paradigma, kde si myslí, že dělají něco bohulibého, ale při tom šíří pouze mnohem více strachu a bolesti.

Pojďme společně poslat lásku všem, kteří jí nemají tolik, aby mohli respektovat druhé, že jsou jiní a tedy se jinak stravují.

Pojďme se společně přičinit o to, aby se lidé probudili a nalezli skutečného Boha, dostali se z okovů mysli a odložili svá ega.

Dopis indiánů americkému prezidentovi

Následující slova pronesl roku 1854 indiánský náčelník Seattle, když nově vzniknuvší Američané chtěli odkoupit jejich půdu na západním pobřeží Severní Ameriky. Slova jsou adresována americkému prezidentovi a Kongresu a pravda v nich obsažená vyráží dech. Nechte se pohladit moudrostí a přemýšlejte nad poselstvím. Stojí to za to.

Velký náčelník nám posílá přátelská slova, plná dobré vůle. To je od něj laskavé, protože my dobře víme, jak málo potřebuje naše přátelství na oplátku. My tedy vaši nabídku uvážíme. Víme, že když neprodáme, bílý muž přijde s puškou a naši půdu si prostě vezme. Co náčelník Seattle řekne, na to se může Velký náčelník ve Washingtonu spolehnout tak, jako se naši bílí bratři mohou spoléhat na příchod ročních období. Moje slova jsou jako hvězdy – nikdy nezajdou.
Jak můžete kupovat a prodávat oblohu, jak můžete obchodovat s teplem země? To je myšlenka, která je nám cizí.
My přece nevlastníme svěžest vzduchu a třpyt vody, tak jak je chcete od nás kupovat?
Každý kousíček téhle země je mému lidu drahý. Každá zářící jehlička borovic, každý písečný břeh, každý závan mlhy v temných lesích, každá mýtina a každá bzučící muška je v paměti a zkušenostech mého lidu něčím posvátným.
Míza, jež proudí pod kůrou stromů, je prosycena vzpomínkami rudého muže. Mrtví bílých zapomínají na zemi svého zrození, když odcházejí na svou pouť po hvězdách. My, my jsme součástí země, a země je součástí nás. Vonící květiny jsou naše sestry. Jelen, kůň, velký orel jsou naši bratři. Skalnaté útesy, šťávy lučin, teplé boky našeho koně, člověk sám – to vše patří k jedné rodině.
A tak když Velký náčelník ve Washingtonu říká, že by chtěl koupit naši půdu, žádá od nás moc. Slibuje nám také, že nám zajistí místo, kde si budeme moci žít v klidu po svém. Bude nám prý otcem, a my budeme jeho dětmi. My tedy vaši nabídku, že koupíte naši půdu, uvážíme.
Zářící voda, jež proudí v řekách a bystřinách, není obyčejnou vodou, je to krev našich předků. Pokud vám prodáme naši půdu, musíte si pamatovat, že je posvátná, a musíte to naučit i své děti. Musíte jim říct, že každé tajemné zrcadlení v průzračné vodě jezer vypráví o dějinách a vzpomínkách ze života našeho lidu.
Mumlání vod je hlasem otce mého otce. Řeky jsou naši bratři, ony v nás hasí žízeň, nosí naše kánoe a živí naše děti. Pokud vám prodáme půdu, musíte si pamatovat, že řeky jsou i vaši bratři, a musíte naučit své děti, aby se k nim chovaly se stejnou laskavostí jako ke svým bratřím.
Rudý muž vždycky ustupoval před bílými lidmi, tak jako horská mlha ustupuje před ranním sluncem. Ale popel našich otců je nám svatý. I jejich hroby jsou v posvátné půdě, stejně jako tyhle kopce a stromy. Tento kout země je zasvěcen nám.
Víme, že bílý člověk našim zvykům nerozumí. Pro něj je jedna část země stejná jako každá druhá, protože je cizincem, jenž přichází za noci a bere si ze země, cokoliv potřebuje. Země mu není bratrem, ale nepřítelem, a když si ji podrobí, jde o kus dál. Za sebou nechává otcův hrob, a nic mu to nevadí. Uloupí zemi svým dětem, a nic mu to nevadí. Zapomíná na hroby svých předků a na dědická práva svých dětí.
Jedná se zemí, svou matkou, a s oblohou, svým bratrem, jako s věcmi, jež je možno kupovat, plundrovat a prodávat jako ovce či blýskavé korálky. Jeho nenasytná hltavost pozře celou zemi a nezanechá po sobě nic než poušť.
Nevím. My děláme věci jinak než vy. Vím jen, že pohled na vaše města bolí oči rudého muže. Ale možná že jsme jen divoši a ničemu nerozumíme.
Ve městech bledých tváří není tichého místečka, kde bys mohl zaslechnout, jak se rozvíjejí lístky na jaře, jak sviští hmyzí křidélka. Možná že jsem jen divoch a ničemu nerozumím. Jak ale ten rachot zraňuje mé uši! A co je do života, když člověk nemůže poslouchat teskné volání lelka anebo spory žab na nočním jezeře? Jsem rudý muž a ničemu nerozumím. Indián má raději měkké šumění větru, když hladí tvář rybníka, a jeho vůni, vymytou poledním deštěm a nasáklou smolným dechem borovic.
Vzduch je pro rudého muže drahocenný, protože všechny věci sdílejí společný dech – zvířata, stromy, člověk – všichni dýcháme stejný vzduch. Zdá se, že bílý člověk je lhostejný ke vzduchu, který dýchá. Jako nemocný, který umírá po mnoho dní, i on už otrnul vůči mrtvolnému puchu.
Prodáme-li vám svou půdu, musíte si pamatovat, že vzduch je nám drahý, protože sdílí svého ducha s veškerým životem, jejž napájí. Vítr, který dal první doušek vzduchu mému dědovi, přijal také jeho poslední vzdech. A vítr musí předat dech života i našim dětem. Prodáme-li vám svou půdu, musíte ji opatrovat jako zvláštní posvátné místo, kam si i bílý člověk bude moci zajít, aby vychutnal vítr oslazený lučními květy.
My tedy vaši nabídku, že koupíte naši půdu, uvážíme. Rozhodneme-li se ji přijmout, dám si jednu podmínku. Bílý člověk se musí chovat ke zvířatům naší země jako k vlastním bratřím.
Jsem jen divoch a jinou cestu neznám. Viděl jsem tisíce hnijících bizonů na prérii, kde je nechal ležet bílý muž, když je postřílel z jedoucího vlaku. Jsem jen divoch a nechápu, proč má čmoudící ocelový oř být důležitější než bizon, kterého zabíjíme, jen abychom přežili.
Co je člověk bez ostatních tvorů? Kdyby zanikla všechna zvířata, člověk sám by zahynul na velkou samotu duše. Protože co se stane zvířatům, stane se zakrátko i lidem. Všechny věci jsou spojeny.
Musíte naučit své děti, že půda pod jejich nohama je popel našich praotců. Aby si vážily země, řekněte jim, že oplývá životy našich pokrevních příbuzných. Učte své děti tomu, čemu jsme naše potomky učili my: země je naší matkou, a cokoliv potká zemi, zakrátko potká i její děti. Když lidé plivnou na zemi, plivají sami na sebe.
Tolik víme – země nepatří člověku, člověk patří zemi. To víme. Všechny věci jsou spojeny jako krev, jež pojí jednu rodinu.
Cokoliv potká zemi, zakrátko potká i její děti. Člověk neutkal osnovu života, je jen jedním z jejích pramínků. Cokoliv učiní osnově života, činí sám sobě.
My ale uvážíme vaši nabídku, abychom odešli do rezervace, kterou jste nám přidělili. Budeme žít stranou, v míru. Málo záleží na tom, kde strávíme zbytek našich dnů, už jich stejně moc nezbývá. Ještě několik hodin a několik zim a žádné z dětí velkých národů, které kdysi obývaly pláně anebo v malých skupinách putovaly hvozdy, tu nezůstanou, aby truchlily nad mohylami lidu, jenž byl kdysi stejně mocný a nadějný jako váš.
Proč ale naříkat nad zánikem mého lidu? Kmeny jsou stvořeny z lidí, nic více a nic méně. Lidé přicházejí a odcházejí jako vlny na moři, a dokonce ani bílý člověk, jehož bůh s ním chodí bok po boku a rozmlouvá s ním jako s přítelem, nemůže být vyňat ze společného osudu. Možná že jsme přece jen bratři, uvidíme.
Jednu věc víme, a možná že ji jednou pochopí i bílý muž. Náš Bůh je stejný Bůh jako váš. Vy si možná myslíte, že ho vlastníte, tak jako chcete vlastnit naši půdu. Ale to nejde, protože on je Bohem všech lidí a má stejný soucit s rudým mužem jako s bílým. Tato země je mu drahá, a ublížit jí znamená vršit opovržení na jejího tvůrce. I bílí lidé pominou, a možná ještě dřív než ostatní kmeny. Pokračujte v kálení do svého lože, a jedné noci se zadusíte ve vlastním neřádu.
Ale ve svém zániku budete jasně zářit, zažehnuti silou Boha, který vás přivedl do této země a z nějakého zvláštního důvodu vám dal právo nad ní a nad rudým mužem. Tato sudba nám zůstane tajemstvím, protože nám nejde na rozum, proč všichni bizoni jsou vybiti, divocí mustangové zkroceni, tajný zákoutí lesů ztěžkla pachem lidského množství a výhled na žírné kopce je zakryt mluvícími dráty. Kde je houština? Pryč. Kde je orel? Pryč. A co to znamená, když musíme dát sbohem rychlému koni a lovu? Konec života a začátek živoření.
Možná že bychom měli naději porozumět, kdybychom věděli, o čem bílý člověk sní, o jakých nadějích vypráví svým dětem za dlouhých zimních nocí, jaké vidiny vpaluje do jejich myslí, po jaké budoucnosti pro ně touží. Jsme ale jen divoši, a sny bílého člověka jsou nám skryty. A protože jsou nám skryty, musíme jít svou cestou.
My tedy uvážíme vaši nabídku, že koupíte naši půdu. Řekneme-li ano, bude to proto, že chceme mít jistotu o rezervaci, kterou nám slibujete. Tam možná dožijeme své dny tak, jak si přejeme. Až poslední rudý muž zmizí z tváře země, zbude po něm jen památka jako stín obláčku, jež táhne nad prérií, ale tato pobřeží a tyto lesy budou pořád hostit duše mého lidu, který miloval tenhle kus země tak, jako novorozeně miluje tep matčina srdce. Prodáme-li vám svou půdu, milujte ji tak, jako jsme ji milovali my. Starejte se o ni tak, jako jsme se o ni starali my.
Podržte si v paměti vzpomínku na naši zem, jaká byla, když jste si ji brali. A ze všech svých sil a z celého srdce svého ji zachovejte svým dětem a milujte ji tak, jako nás všechny miluje Bůh.
Jedno víme – náš Bůh je stejný jako váš. Tato země je mu drahá. Ani bílý člověk se nemůže vyhnout společnému osudu. Možná že jsme přece jen bratři. Uvidíme…

Slyšel jsem toto na Oneness Univerzitě, text jsem však převzal z http://lumenn.blog.cz/1009/pohlazeni-po-dusi-15-zari-2010

© 2017 Tomáš Roud

Theme by Anders NorenUp ↑

Může se Vám líbitclose