Tomáš Roud

Miluji tě a děkuji ti ♥

Mikulášku vítej ve škole

Milý Mikulášku,

dorostl jsi do věku, kdy je čas jít dál a postoupit ze školky do školy.

2013-09-02 08.40.25

Kornout jsme dělali včera večer, kdy sis sám namaloval obrázky, které na něm chceš, společně jsme vystříhli z novin rákosníčka a nalepili na kornout.

První školní den

Dnes si budeš moci konečně otevřít učebnici matematiky, kterou jsme před tebou chránili celé prázdniny. Můžeš si konečně spočítat autíčka, lodičky a deštníčky. Budeme si stavět z kostek věže a třeba i zkoumat proč nám věž spadne.

Budeme si modelovat plastelínou, malovat vodovkami a vystřihovat klauny z papíru, aby tvoje prstíčky byly řádně připravené na psaní. Ve škole nám dovolili písanku Comenia Script, takže nebudeš jak tatínek, který psace píše jako prase a tak píše radši jen hůlkovým písmem, aby to po sobě přečetl.

Učebnici na prvouku jsme sice koupili, ale podíváme se na ní později, protože příběh Aničky, která jde s aktovkou do školy je trochu mimo nás, radši budeme chodit hodně ven do přírody, budeme se bavit o ptáčcích, kytičkách, keřích a stromech. Budeme se bavit o tom, jak je příroda živá a že je to tvůj kamarád. Naučíme se společně, jak toto kamarádství přírodě oplácet.

Slabikář s velkými obrázky si jen prohlédneme a začneme si v něm číst až příští rok, zatím budeme skládat slova z písmenek. Písmenka již znáš skoro všechna a tak si budeme skládat slova jako PES, TÁTA, MÁMA, DŮM, AUTO a další, která budeš chtít.

Na písanku je také ještě čas a tak si budeme malovat různé tvary a čáry, třeba stopa po krasobruslařce, budeme malovat a vybarvovat duhu a třeba si i navzájem počmáráme obličeje fixami.

Při tělocviku budeme jezdit na kole, chodit do aquáče, jezdit na snowboardu, dávat si běžecké závody s pejsky a sourozenci.

Někdo označuje první školní den jako den, kdy si přestáváš hrát a začínají povinnosti. Věř, že s maminkou uděláme maximum pro to, aby sis hrát nikdy nepřestal.

Celý život je přeci hra.

Přejeme Ti z celého srdce, aby sis tu hru užil s láskou a radostí.

P.S. Velice děkujeme základní škole Vrané nad Vltavou a základní škole Tachlovice, jmenovitě paní učitelce Haničce Tůmové, která je úplně úžasná a velmi nás podpořila ve snaze učit děti doma.

Mocenská hra v praxi

V poslední době nás velmi zaujala kniha od Naomi Aldort o (ne)výchově dětí. V této knize se zmiňuje o mocenských hrách.

2013-06-13 10.00.07

Nechte dítě vládnout

Již Jan Ámos Komenský napsal učebnici škola hrouMocenská hra funguje tak, že dítě přebere absolutní vládu a celá rodina dělá, co dítě chce. S maximálním respektem k dítěti hrajeme takovou hru. Jedná se o hru dočasnou, čas je určován dítětem. Naomi píše o tom, že dítě si má možnost v roli mocného vládce vyzkoušet, jaké to je druhým vládnout. Je to prospěšné pro celou rodinu, protože sourozenci a rodiče si zase vyzkouší roli podřízených. Děti jsou schopny takovou hrou ze sebe dostat spousty nashromážděných nábojů, jako agrese, žárlivosti a dalších.

Hra na krále

Říkali jsme si, jak je to super, že přesně tohle by nám i našim dětem mohlo pomoci. Neustále děti mezi sebou soupeří, kdo je silnější, rychlejší, chytřejší, uřvanější, největší chudák apod. Zajímavé je, že jsme to nějak odkládali a po měsíci “skutek utek”. Jednou jedinkrát jsme se dokopali k tomu, že si Mikuláš hrál na krále. Byla to opravdu zábava, protože ode mne chtěl namasírovat záda a od maminky udělat čaj. Sofinka dělala tanečnici pro krále. Celá hra trvala asi 20 minut. Byla to první hra a tak jsem si připadal trochu prkenně 🙂

Mocenská hra ve školce

Dneska ráno, když jsem vezl Sofinku a Mikše do školky, jsme se standardně rozloučili. Sofinka ale ještě chtěla pochovat a když jsem jí vzal do náruče, řekla, že je klíště a že se mne nikdy již nepustí. Hooops, co teď? Zkusil jsem standardní manipulační techniku: “Zajdi ukázat autíčko, co sis vzala do školky, paní učitelce.” A tajně jsem doufal, že se mezi tím ztratím. Sofinka samozřejmě řekla, že ne.

Bylo by velmi snadné ji vytrhnout a utéct do práce. Vzpomněl jsem si na Naomi a mocenskou hru a tak jsem začal kňourat: “Když se mne takhle tedy budeš držet a já musím do práce, tak to nebudu moct řídit.” Sofinku to samozřejmě vůbec neobměkčilo. Zkusil jsem větší pravdu: “Já už ale chci jít do práce.” Sofinka ani slovo. Tak jsem se dvakrát zhluboka nadechl a říkám absolutně v pravdě: “Sofinko, prosím, pustila bys mne do práce? Já tam moc chci”. Sofinka mi dal apusu, sama se pustila, řekla “Tak jo tatínku, ahoj” a běžela za dětmi do třídy. Já jsem byl volný a těšil se do práce.

Naomi děkuju, děkuju Sofinko.

© 2017 Tomáš Roud

Theme by Anders NorenUp ↑

Může se Vám líbitclose