Tomáš Roud

Miluji tě a děkuji ti ♥

Příčina touhy po demokracii a chuti k volbám

Tak mi to nedalo a vážně se musím vypsat z téma nadcházejících voleb.

vlajka

Rozdělení politického spektra

Ani tak nejde o politické strany, jako o voliče. Pomineme-li programové sliby typu, zrekonstruujeme tuhle nemocnici, nebo támhle uděláme dětské hřiště, zjistíme že se politické programy snaží nalákat voliče s různým zaměřením.

Levicoví voliči

Volič, kterému se bude líbit levicový program je takový, který si uvědomuje (v různém stupni intenzity), že není schopen se postarat sám o sebe. Buď není schopen a nebo si myslí, že není schopen. Takový volič tedy bude preferovat politický program, který mu zajistí jeho potřeby. Od základní potřeby na jídlo a bydlení až po koníčky a zábavu. Body jako snížení daní na léky a jídlo, nebo školka pro všechny a různé sliby o snížení nezaměstnanosti velmi dobře zakoření na půdě, jež chce být obhospodařovávána někým jiným.

Pravicoví voliči

Naopak volič pravicový jede podle programu “co já sobě já, do toho nikomu jinému nic“. Tedy tento volič vnímá sám sebe jako schopného, samostatného a soběstačného. Jeho slabinou však je, že si sám neumí a nebo se nějak bojí o své již vydobyté zdroje. Bude tedy preferovat politický program, který posílí represivní složky, jako policie, různé dohledové orgány. Program, který zaručí minimálně ústavou, že co už bylo “nahrabáno” nebude nikdy “odhrabáno” a je jedno jestli státem nebo ostatními občany.

Co udělat čáru přes rozpočet oběma?

Motivy obou skupin voličů pramení ze strachu, jedni mají strach o plnění svých potřeb, druzí mají strach o vydobyté majetkové hodnoty. Společného mají to, že se bojí budoucnosti.

Strach a obava z budoucnosti povede (všechny) voliče k volbám.

Co kdybychom si konečně uvědomili, že žijeme TEĎ a TADY, že není žádné zítra, že žádný stát vlastně neexistuje, nejde spravovat něco, co není. Stačí si jen přiznat, že nemáme život ve svých rukou, my jsme ten život a nikdo ho za nás žít nemůže.

P.S. Velmi mne pobavilo, když někdo kandiduje do sněmovny za účelem přinést světlo do té jeskyně temnoty.

Pokud je na začátku všecho strach voliče, vhazujícího volební lístek do urny, jak může být šířeno světlo?

Spravedlnost a demokracie

slepa_spravedlnost

V demokratickém systému existuje proces, kterému se říká volby. Občané volí svého zástupce, aby za ně rozhodoval ve věcech státních, městských, kulturních, sportovních a jiných.

Spravedlnost voleb

Ve snaze učinit volební systém spravedlivým, přicházejí návrhy na poměrný systém, většinový systém atp. Daří se však tato snaha? Pokud si jednoho zástupce zvolí 100% obyvatelstva, bude tato volba v pravdě spravedlivá. Jestliže se jen jediný člověk tohoto zástupce nezvolí, pro tohoto jednoho spravedlivá být nemůže, protože daný zástupce není „jeho, či od něho“.

Takto nezastoupený občan má pak jakého zástupce?
Kdo za nezastoupeného občana rozhoduje ve státních, církevních, kulturních a jiných věcech?

Rozhoduje za něj zástupce těch druhých.

Menšina jako příčina demokracie

S tím souvisí vznik menšin a většin. Menšina je skupina lidí, jež není tak početná, jako většina. Volený zástupce menšiny pak nemá možnost se do voleného sboru dostat, nebo bude jeho hlas zmenšený.

Nástroje pro snížení nespravedlnosti vůči menšinám jsou na druhou stranu zase nespravedlivé pro občany většiny. Většinový občan by také rád příspěvek na pastelky, či osobního terapeuta.

Jediné rozhodnutí, které je v pravdě spravedlivé, je takové, se kterým souhlasí všichni.

Pokud by se našel někdo, kdo s rozhodnutím nesouhlasí, tak není žádná dohoda. I ten jeden jediný, co nesouhlasí, pak může dohody ignorovat až dokonce sabotovat.

Jak se mohou projevovat nesouhlasy s rozhodnutím většiny, můžeme pozorovat na různých demonstracích, protestech a dokonce i násilných činech.

© 2017 Tomáš Roud

Theme by Anders NorenUp ↑

Může se Vám líbitclose