Tomáš Roud

Miluji tě a děkuji ti ♥

Požádal jsem si o druhé občanství ve svobodné republice Liberland

Ukončil jsem trvalý pobyt v České republice a požádal o občanství v nově vzniklém státě Liberland.

Liberland je republikou práva

Myšlenky zakladatelů svobodné republiky Liberland mi jsou velmi vlastní.

  • mám úctu k ostatním lidem a respektují názory ostatních bez ohledu na jejich rasu, národnost, orientaci, či náboženské vyznání
  • mám úctu k soukromému vlastnictví a jeho nedotknutelnosti
  • nemám komunistickou, nacistickou nebo jinak extremistickou minulost
  • nebyl jsem v minulosti trestán za závažné trestné činy, mám čistý trestní rejstřík

Dvojí občanství ČR a Liberland

Zákon 186/2013 Sb. o státním občanství České republiky, který platí od 1. ledna 2014 dovoluje občanovi České republiky získat občanství i v jiném státě a to bez ztráty českého občanství. Vzhledem k tomu, že si chci občanství v České republice ponechat je pro mne Liberland jasná volba.

Liberland je republika

Republika je státní zřízení ve kterém je nejvyšší autoritou právo samotné, není to prezident, nejsou to vlivní podnikatelé ani národnostní menšiny, ani náboženské většiny. Je zde právo a to je tak jednoduše a srozumitelně napsané, že není třeba drahých ani levných právníků k tomu, aby právo vysvětlovali běžným občanům.

 

Svobodná republika Liberland je na internetu

Můžete navštívit internetové stránky liberland.org nebo facebook.

Iluze vlastnictví plodí utrpení

To je moje, na to nesahej! Poučuj si svoje děti ty …píp…!

2013-05-22 12.32.49

Vlastnictví je právo

Již listina základních práv a svobod mluví o vlastnictví, jako o právu. Vlastnictví majetku tedy zajišťuje základní právní dokument našeho státu. Stejný dokument zmiňuje, že vlastnictví zavazuje vlastníka. Možná bychom mohli slovo “zavazuje” pozměnit na tvar “svazuje”. Rozumím tomu tak, že pokud něco vlastním, jsem k tomu svázán. Tedy mám kousek sebe otisknutý do té věci a vnímám danou věc, jako část mne.

Mám právo na ochranu vlastnictví. Tedy mám právo na to, že když mi mojí věc někdo sebere, mám právo cítit se tak, že mi někdo něco bere a tedy že mi bere kousek mne.

Nerozkrádejte mne! Vyvolává to takovou vlnu emocí, že lidé jsou schopni druhého i zabít!

Vlastnictví všeho

Všimněte si, že nevlastníme jen domy, auta, mobilní telefony. Myslíme si, že vlastníme i svoje manželky, či manžely, vlastníme svoje děti. Vlastníme třeba funkci v zaměstnání. Vlastníme respekt a dobré jméno. Pokaždé, když nám někdo okřikne děti, pokaždé, když někdo neprojevuje dostatek respektu k naší funkci v práci, pokaždé, když se nám o partnera zajímá jiný “samec, či samice”, cítíme totožné emoce, jako když nám někdo ují z našeho, nebo bere kyblíček.

Příčina touhy něco vlastnit

Asi všichni znají příběh o Harry Potterovi, kde se černokněžník Lord Voldemort tak bál smrti, že vložil kousky své duše do ostatních věcí. Tedy, pokud by zemřelo jeho tělo, jeho duše bude přežívat v těch předmětech a ve skutečnosti nezemře.

Je možné, že si otiskáváme sebe do věcí a lidí kolem nás? Je možné, že se chováme podobně jako Lord Voldemort?

Užívání je privilegium

Zahodíme-li naší identifikaci s vlastněním, tedy otiskáváním sebe sama do věcí a lidí a čehokoli dalšího kolem nás, co nám zbude?

Zbude nám pouze privilegium na omezenou dobu věci kolem nás užívat. Užívání je něco jiného než vlastnění. Vše jednou pomine.

Pokud mi někdo něco půjčí, mohu to užívat s radostí. Když něco vlastním, mám akorát strach, že o to přijdu.

O čem si myslíte Vy, že vlastníte, kam jste si jako Lord Voldemort uložili kousky duše?

Právo nebo privilegium

Tohle přece můžu, na to mám právo! Také to znáte, že cítíte, že máte na něco právo?

Co je to právo

Chápu, že když mám na něco právo, tak tu danou činnost můžu dělat a nikdo mi v té činnosti nemůže bránit. Například si chci udělat řidičský průkaz. Mám na to právo a proto když splním požadavky, plnoletost apod., musí mi ho úřad vydat. Musí ho vydat, protože je to moje právo.

Kde se práva berou

Práva existují na Zemi ještě dříve, než se narodíme. Pokud se narodíte v Evropě a jste žena, máte volební právo. Pokud byste se narodila o pár tisíc kilometrů vedle, tam kde se nosí ty šátky, volební právo mít nebudete. Co je zajímavé, že Vám to ani nepřijde divné, prostě to tak je. Protože práva tu jsou mnohem dříve než my.

Systém práv je nám tak předán, že se v průběhu času stane to, že do práv promítneme svou osobnost a myslíme si, že práva jsou součástí nás samých. Proto cítíme s velikou nevolí, když nás o práva chce někdo obrat, nebo i dočasně potlačit.

Neberte mi má práva

Vidíme to dnes a denně. Nemůžete tu projet, protože v hotelu v této ulici se pořádá nějaký mejdan světových politiků a bezpečnost to nedovolí. Policie nemůže jen tak poslouchat hovory, protože máme právo na soukromí. Máme právo na tohle a na tamto, pokud by nám to právo někdo sebral, již to nebudeme my.

Privilegium je jiná liga

Vypadá to, jako kdyby privilegium a právo bylo to samé. Právo vnímáme jako součást sebe, kdežto u privilegia si uvědomujeme, že privilegium je něco navíc. Něco, co nám bylo navíc dáno, či přisouzeno a může to být jen dočasné. Když o privilegium zase přijdeme, cítíme se pořád celiství.

Pokud obdržíme privilegium, stává se, že si toho i více vážíme a chováme se mnohem odpovědněji, než když na něco máme prostě právo.

Viděli jste někdy sousedskou hlídku v akci, jak si uvědomuje svoje privilegium a podle toho se i chová ke spoluobčanům? Kolik z Vás se setkalo s arogantním policistou, který má právo Vás zastavit, kdy se mu zachce?

Jak se osvobodit od práv?

Co kdybychom všechna svoje práva přeměnili na privilegia, jak by se nám žilo? Možná bychom odhodili zase kousek něčeho, co nejsme my a můžeme se tedy o to více poznat.

© 2017 Tomáš Roud

Theme by Anders NorenUp ↑

Může se Vám líbitclose