Tomáš Roud

Miluji tě a děkuji ti ♥

Jste sebevědomí?

Slovo sebevědomí je již dlouhou dobu skloňováno všemi pády. Rodiče chtějí vychovat sebevědomé děti. Zaměstnavatelé chtějí sebevědomé zaměstnance.

Co to je sebevědomí?

Myslím si, že slovo sebevědomí je složeno ze dvou slov. Jedno slovo je sebe, tedy a druhé slovo je vědomí, tedy vědět, znát. Pro mne slovo sebevědomí tedy znamená vědět o sobě, znát sám sebe. Někdo může mít i jiný názor. Pro někoho může sebevědomí znamenat sílu prosadit se, někdo si myslí, že sebevědomý je člověk, který je silný, dominantní. Myslím si, že takové odchylky od poznání slova sebevědomí pak mohou zkreslovat pravdu. Sebevědomí je znát sebe sama, bez nějakých přikrášlení, či chmurů. Prostě jen tak, znát sebe sama, co umím, co ne, co mám rád, co rád nemám, jaký jsem.

Jak získat sebevědomí?

Zajímavé je, že sebevědomí patří mezi nejoceňovanější vlastnosti, kterých chtějí rodiče u svých dětí výchovou dosáhnout. Přejí si, aby jejich děti byly slušné, poctivé, sebevědomé, skromné apod. Je vůbec možné, aby nepoctiví či neskromní či nesebevědomí rodiče vychovali poctivé, skromné a sebevědomé děti? Co je vlastně výchova? Znáte to, když někdo mluví o přátelství a pomoci, ale podvědomě z něj cítíte nepřátelství a vypočítavost? Myslím, že stejně tak i vychováváme děti. Na podvědomé úrovni. Kolikrát se můžeme umluvit, aby děti dělaly to či ono?

Myslím, že jedinou cestou, jak naučit děti sebevědomí je, být sebevědomí rodiče.

Sebevědomí u dospělého

Když jsme se narodili, věděli jsme přesně kdo jsme, tělo nám rostlo, věděli jsme co máme rádi, vyhýbali jsme se tomu, co jsme rádi neměli, užívali jsme si život. Pak se někde něco stalo a my jsme ztratili, kdo jsme, ztratili jsme sebe sama. Nevěříte? Tak se zeptejte sami sebe, jakou máte nejoblíbenější barvu. Máte ji před očima? Vezmete si oblečení v takové barvě na každou společneskou příležitost? Vezmete si třeba bílou na pohřeb, nebo červenou do kostela? A nebo se to nehodí? 😀

Sebevědomí lze získat tím, že se sami budeme pozorovat, jak se chováme, co máme rádi, co naopak ne. Co z toho, co děláme, děláme pro druhé a ne pro sebe. Někdy se sebevědomí označuje jako vnitřní integrita, tedy to co je uvnitř drží pospolu bez ohledu na vnější podněty. Myslíte si, že jste chytří? Jak reagujete, když Vás někdo označí za blbce? Nebo si myslíte, že jste pohlední? Jak se cítíte, když Vás někdo začne v tramvaji hodnotit, že tak hrozný svetr by si nikdy nevzal?

Tak co, jste sebevědomí?

Iluze vlastnictví plodí utrpení

To je moje, na to nesahej! Poučuj si svoje děti ty …píp…!

2013-05-22 12.32.49

Vlastnictví je právo

Již listina základních práv a svobod mluví o vlastnictví, jako o právu. Vlastnictví majetku tedy zajišťuje základní právní dokument našeho státu. Stejný dokument zmiňuje, že vlastnictví zavazuje vlastníka. Možná bychom mohli slovo “zavazuje” pozměnit na tvar “svazuje”. Rozumím tomu tak, že pokud něco vlastním, jsem k tomu svázán. Tedy mám kousek sebe otisknutý do té věci a vnímám danou věc, jako část mne.

Mám právo na ochranu vlastnictví. Tedy mám právo na to, že když mi mojí věc někdo sebere, mám právo cítit se tak, že mi někdo něco bere a tedy že mi bere kousek mne.

Nerozkrádejte mne! Vyvolává to takovou vlnu emocí, že lidé jsou schopni druhého i zabít!

Vlastnictví všeho

Všimněte si, že nevlastníme jen domy, auta, mobilní telefony. Myslíme si, že vlastníme i svoje manželky, či manžely, vlastníme svoje děti. Vlastníme třeba funkci v zaměstnání. Vlastníme respekt a dobré jméno. Pokaždé, když nám někdo okřikne děti, pokaždé, když někdo neprojevuje dostatek respektu k naší funkci v práci, pokaždé, když se nám o partnera zajímá jiný “samec, či samice”, cítíme totožné emoce, jako když nám někdo ují z našeho, nebo bere kyblíček.

Příčina touhy něco vlastnit

Asi všichni znají příběh o Harry Potterovi, kde se černokněžník Lord Voldemort tak bál smrti, že vložil kousky své duše do ostatních věcí. Tedy, pokud by zemřelo jeho tělo, jeho duše bude přežívat v těch předmětech a ve skutečnosti nezemře.

Je možné, že si otiskáváme sebe do věcí a lidí kolem nás? Je možné, že se chováme podobně jako Lord Voldemort?

Užívání je privilegium

Zahodíme-li naší identifikaci s vlastněním, tedy otiskáváním sebe sama do věcí a lidí a čehokoli dalšího kolem nás, co nám zbude?

Zbude nám pouze privilegium na omezenou dobu věci kolem nás užívat. Užívání je něco jiného než vlastnění. Vše jednou pomine.

Pokud mi někdo něco půjčí, mohu to užívat s radostí. Když něco vlastním, mám akorát strach, že o to přijdu.

O čem si myslíte Vy, že vlastníte, kam jste si jako Lord Voldemort uložili kousky duše?

Právo nebo privilegium

Tohle přece můžu, na to mám právo! Také to znáte, že cítíte, že máte na něco právo?

Co je to právo

Chápu, že když mám na něco právo, tak tu danou činnost můžu dělat a nikdo mi v té činnosti nemůže bránit. Například si chci udělat řidičský průkaz. Mám na to právo a proto když splním požadavky, plnoletost apod., musí mi ho úřad vydat. Musí ho vydat, protože je to moje právo.

Kde se práva berou

Práva existují na Zemi ještě dříve, než se narodíme. Pokud se narodíte v Evropě a jste žena, máte volební právo. Pokud byste se narodila o pár tisíc kilometrů vedle, tam kde se nosí ty šátky, volební právo mít nebudete. Co je zajímavé, že Vám to ani nepřijde divné, prostě to tak je. Protože práva tu jsou mnohem dříve než my.

Systém práv je nám tak předán, že se v průběhu času stane to, že do práv promítneme svou osobnost a myslíme si, že práva jsou součástí nás samých. Proto cítíme s velikou nevolí, když nás o práva chce někdo obrat, nebo i dočasně potlačit.

Neberte mi má práva

Vidíme to dnes a denně. Nemůžete tu projet, protože v hotelu v této ulici se pořádá nějaký mejdan světových politiků a bezpečnost to nedovolí. Policie nemůže jen tak poslouchat hovory, protože máme právo na soukromí. Máme právo na tohle a na tamto, pokud by nám to právo někdo sebral, již to nebudeme my.

Privilegium je jiná liga

Vypadá to, jako kdyby privilegium a právo bylo to samé. Právo vnímáme jako součást sebe, kdežto u privilegia si uvědomujeme, že privilegium je něco navíc. Něco, co nám bylo navíc dáno, či přisouzeno a může to být jen dočasné. Když o privilegium zase přijdeme, cítíme se pořád celiství.

Pokud obdržíme privilegium, stává se, že si toho i více vážíme a chováme se mnohem odpovědněji, než když na něco máme prostě právo.

Viděli jste někdy sousedskou hlídku v akci, jak si uvědomuje svoje privilegium a podle toho se i chová ke spoluobčanům? Kolik z Vás se setkalo s arogantním policistou, který má právo Vás zastavit, kdy se mu zachce?

Jak se osvobodit od práv?

Co kdybychom všechna svoje práva přeměnili na privilegia, jak by se nám žilo? Možná bychom odhodili zase kousek něčeho, co nejsme my a můžeme se tedy o to více poznat.

© 2017 Tomáš Roud

Theme by Anders NorenUp ↑

Může se Vám líbitclose