Tomáš Roud

Miluji tě a děkuji ti ♥

Rodinná krize

Rozjímal jsem nějakou dobu nad příčinou problémů dnešních dětí a rád bych se s Vámi podělil o “výsledky”.

Jak početná je rodina?

Je několik různých názorů ohledně toho, co to rodina je. Ani tak nejde o definice Freuda nebo dalších, spíš jsem se pozastavil nad počtem členů, který je posledních 200 let silně klesající.

Dnes dokonce exitují rodiny, které nejsou ani tzv. nukleární (matka, otec, děti) ale kde děti žijí jen s matkou a nebo výjimečně i děti jen s otcem.

V Indii nás na univerutě učili, že vztah s matkou a otcem je ten nejdůležitější i Freudova teorie socialize toto potvrzuje a stejně tak i má praxe se sebou a s lidimi, co si přicházejí pro pomoc.

Potíží je v dnešní době celá řada a pokusím vyjmenovat podle mne ty hlavní:

1) Společné bydlení není rodina

Děti s rodiči bydlí, ale většinu času jen jako spolubydlící. Titi znamená, že sdílejí stejné obydlí, ale netráví tolik času jeden pro druhého. Chcete důkaz? Den má 24 hodin hodin, 8 hodin spíte a 16 hodin máte k dispozici. Kolik procent hodin z těch 16ti věnujete dětem? Jednu, dvě a nebo to doháníte o víkendu? Zkuste si to schválně někdy změřit, ne to odhadovat od boku,a le změřit i to. Upozorňuji že přezkušování potomka do školy, drbání se sousedkou, nebo společné hraní PC her a zombíkování na TV se nepočítá.

2) Dospělí v nedohlednu

Děti se učí od dospělých a nebo také od sourozenců. Koho mají kopírovat, když rodiče na ně mají času poskrovnu. Kdysi fungovalo to, že prarodiče bydleli na vejminku a nebo dokonce ve stejném bytě. Dříve bylo úplně běžné, že vzal stejda děti na pouť, nebo že byli děti ma víkend u tety či babičky. Dnes se tato praxe vytrácí. Kam si tedy děti chodí postěžovat a ke komu se chodí vybrečet? Kam, když babička a strejda jsou daleko? K jídlo, k PC hrám a nebo k TV? Jaký bude jejich vývoj? …

3) Vrstevníci jako vejce vejci

Dříve bylo úplně běžné, že dětí bylo v okolí dost a tak děti dělaly venko věci spolu. Bylo to bez ohledu na věk a často i sociální postavení. Děti pocházely z růszných rodin a poměrů a měly možnost si popovídat s někým mimo, mimo rodinu. Proč je to důležité? Aby mohly získat i názor někoho jiného a tím si rozšířily obzory a více poznaly samy sebe. Dnes děti maximálně znají děti ze stejného ročníku školy, kteří pocházejí v podstatě ze stejných rodin a tím pádem se navzájem nijak neobohatí, krom vzájemného vytahování jaký level v té střílečce už mají.

Proč tak lpíme na rodinném soukromí?

Jsme tak zaslepení touhou po soukromí, že svoje děti odřízneme od světa. Prarodiče radši necháme na druhém konci republiky, aby nám nekrafali do výchovy. Se svými sourozenci jsme se už dávno pohádali, kvůli dementním partnerům, které si vybrali a mezi sousedy máme radši 2 metrovou betonovou zeď.

Co kdybychom konečně přijmuli svůj strach, začali více respektovat lidi kolem nás, abchom se mohli vrátit k rodině čítající více než 3,4,5 členů a tím pomohli nám i našim dětem?

 

Příčina touhy po demokracii a chuti k volbám

Tak mi to nedalo a vážně se musím vypsat z téma nadcházejících voleb.

vlajka

Rozdělení politického spektra

Ani tak nejde o politické strany, jako o voliče. Pomineme-li programové sliby typu, zrekonstruujeme tuhle nemocnici, nebo támhle uděláme dětské hřiště, zjistíme že se politické programy snaží nalákat voliče s různým zaměřením.

Levicoví voliči

Volič, kterému se bude líbit levicový program je takový, který si uvědomuje (v různém stupni intenzity), že není schopen se postarat sám o sebe. Buď není schopen a nebo si myslí, že není schopen. Takový volič tedy bude preferovat politický program, který mu zajistí jeho potřeby. Od základní potřeby na jídlo a bydlení až po koníčky a zábavu. Body jako snížení daní na léky a jídlo, nebo školka pro všechny a různé sliby o snížení nezaměstnanosti velmi dobře zakoření na půdě, jež chce být obhospodařovávána někým jiným.

Pravicoví voliči

Naopak volič pravicový jede podle programu “co já sobě já, do toho nikomu jinému nic“. Tedy tento volič vnímá sám sebe jako schopného, samostatného a soběstačného. Jeho slabinou však je, že si sám neumí a nebo se nějak bojí o své již vydobyté zdroje. Bude tedy preferovat politický program, který posílí represivní složky, jako policie, různé dohledové orgány. Program, který zaručí minimálně ústavou, že co už bylo “nahrabáno” nebude nikdy “odhrabáno” a je jedno jestli státem nebo ostatními občany.

Co udělat čáru přes rozpočet oběma?

Motivy obou skupin voličů pramení ze strachu, jedni mají strach o plnění svých potřeb, druzí mají strach o vydobyté majetkové hodnoty. Společného mají to, že se bojí budoucnosti.

Strach a obava z budoucnosti povede (všechny) voliče k volbám.

Co kdybychom si konečně uvědomili, že žijeme TEĎ a TADY, že není žádné zítra, že žádný stát vlastně neexistuje, nejde spravovat něco, co není. Stačí si jen přiznat, že nemáme život ve svých rukou, my jsme ten život a nikdo ho za nás žít nemůže.

P.S. Velmi mne pobavilo, když někdo kandiduje do sněmovny za účelem přinést světlo do té jeskyně temnoty.

Pokud je na začátku všecho strach voliče, vhazujícího volební lístek do urny, jak může být šířeno světlo?

Vegetariánství se někam zvrhává

Předně chci předestřít, že maso nejím 2 roky a pokud to někdo potřebuje škatulkovat, může použít označení vegetarián.

2013-07-21 09.50.17

Jasně si pamatuju na ten den, kdy jsem maso přestal jíst, bylo to 23. září 2011, tedy na rovnodennost. Začal jsem s 21 denním půstem a v návratové dietě jsem již maso nezařadil. Co si však rozhodně nepamatuju je důvod, proč se to stalo.

Je to kvůli soucitu se zvířaty – ano
Je to kvůli závadnosti masa – ano
Je to kvůli lehčí stravě – ano
Je to kvůli ekologii – ano
Je to kvůli nenásilí – ano
Je to kvůli ekonomice -ano
Je to kvůli karmě – ano

Zároveň však zbývá ještě něco a to neumím určit, nazvěte to vibrační stupeň, uvědomění, boží záměr, nevím, prostě se to stalo.

Propaganda vegetariánství

Je komické sledovat, jak se vegetarián snaží ukázat před ostatními, jak je unikátní a skvělý a co vše nedělá pro přírodu tím, že je vegetarián. Původně jsem chtěl napsat, že tomu nerozumím, ale vlastně rozumím, ego je komické.

Velmi mne pobaví človíček, který šíří mezi ostatní názvy myšlené jako urážky, jako “masožravec”, nebo “pojídač mrtvol” a jistě znáte i další.

Co mne už tolik nepobaví je úmyslné šíření strachu podpořené statistikami vycucanými z prstu. Uvedu pár příkladů:

Lidé co jí červené maso mají 3x větší šanci dostat infarkt … zajímavá loby drůbežáren
Maso ucpává tepny o 28% více … to je zas loby velkoobchodu ovoce zelenina
Nelžete dětem o původu masa … každé dítě ví, že ovce vám dobrovolně nedá nohu
V mase jsou výkaly … to v bramborech taky, z čeho asi myslíte, že rostou?
V mase jsou špatné látky … a v ovoci přiveženém přes půl světa ne?
Maso způsobuje poruchy erekce … tlak na mužské ego zabírá
Riziko BSE a dalších nemocí … tělo jen tak žádnou nemoc nechytne, kolem nás je miliarda virů a bakterií, které mají smůlu
Pokud jíš maso nejsi ochránce přírody … proč by pro Boha člověk, co jí maso nemohl pomáhat žábám přes silnici?
Jíst maso je prostě špatně … nejdůležitější důvod ze všech 🙂

Jaký je rozdíl mezi propagandou třeba komunistického režimu a propagandou vegetariánství, když používají stejné nepravdy?

Chudáci Eskymáci

Pokud by všechny tyto propagandistické řeči byly pravda, tak by muselo okamžitě vymřít několik set tisíc obyvatel naší planety, kteří žijí za polárním kruhem a nebo blízko něj. Třeba takoví Eskymáci v Kanadě nebo sibiřské národy mohou rovnou spáchat sebevraždu, protože jejich hlavní obživou jsou zvířata. Většinu energie získávají ze zvířat a to ve formě masa, mléka a samozřejmě kožešin k odívání a stanům, šlach pro luky a dalších částí zvířecích těl.

Nejsem zas tak skvělý v zeměpise, předpokládám však, že národy žijící na pouštích a prériích na tom budou podobně. Třeba takoví Mongolové moc rajčat asi nespapají.

Jednou jsem četl úžasnou diskuzi na internetu, kde se banda těch pravých vegetariánů hádala o tom, jestli se mohou jíst vejce. Po několikadenním osočování a nadávání se usnesli, že vejce možné jíst je, ale jen tehdy, pokud budu mít v chovu jen slepice a nebudu mít kohouta. Tedy zkráceně oplodněné vejce se jíst nesmí, protože tam je zárodek a neoplodněné vejce se jíst může. Jen tak mimochodem, zárodek se začne tvořit až pod kvočnou či v líhni, tedy při teplotě 42 st. Celsia.

Poctiví vegetariáni, vegani a vitariáni se hromadně upalte rovnou

A teď máme krásné dilema lidiček, co se snaží být ti nejpoctivější. Nejím maso ani vejce, nepiju mléko a nesladím medem, nenosím kožené boty a jím vlastně jen syrovou stravu, abych měl plnou dávku vitamínů a tak.

1) Nosím tedy jen bavlněné oblečení, na jehož výrobě se podíleli pouze lidé.
2) Bavlna nesměla být sázena a sklízena pomocí týraných upracovaných zvířat.
3) Doprava bavlny do továrny na látky musela být asi ručně lidmi na hlavě, protože lodě a letadla dělají spaliny a to zabíjí motýlky a housenky.
4) Vyrábět šaty z látky smějí pouze lidé, protože stroje jsou na elektřinu, která se bere z uhelných elektráren a to muselo být zabito a vyhnáno miliony živočichů kvůli těžbě uhlí.
5) Hotové šaty se ke mně dostaly také jen pěšky lidmi.
6) Zásadně chodím všude pěšky, protože na konci všech dopravních prostředků je spotřeba energie a tím zvířata trpí.
7) V zimě odcházím do teplých krajin, protože rýže a brambory se musejí vařit a mnou jedená mrkev a kedlubny pod sněhem moc růst nechtějí, z jedené jablek celou zimu mám překyselený organismus a do supermarketu nemůžu, protože na vypěstování zeleniny a dopravení do supermarketu pracují zvířata.
8) Nenosím kožešiny, ani kožené boty a pásky, buď nosím jen bavlnu a v zimě mrznu a nebo jsem se již odstěhoval třeba do Indie, kde je stabilních 30 stupňů celý rok.
9) Doma nemám hlídacího psa, protože to je zneužívání zvířat pro práci hlídání.
10) Opravdu věřím, že kokosové mléko z Argentiny je nedotčeno zvířetem a teplota při zpracování nepřesáhla 42 stupňů.

Všechno je Bůh

Bůh je všude a vše. V prostoru, v každém fotonu, gravitonu, v každém qarku, v každém protonu, neutronu a elektronu, v každé molekule. Bůh je v každé rostlinné i živočišné buňce. Bůh je v každé rostlině i živočichu. Bůh je vše a je ve všem.

Uvařená a zabitá mrkev je stejně tak Bůh jako zabité a uvařené kuře. 

Pojďme se prosím společně pomodlit za lidičky chycené v paradigma, kde si myslí, že dělají něco bohulibého, ale při tom šíří pouze mnohem více strachu a bolesti.

Pojďme společně poslat lásku všem, kteří jí nemají tolik, aby mohli respektovat druhé, že jsou jiní a tedy se jinak stravují.

Pojďme se společně přičinit o to, aby se lidé probudili a nalezli skutečného Boha, dostali se z okovů mysli a odložili svá ega.

Iluze vlastnictví plodí utrpení

To je moje, na to nesahej! Poučuj si svoje děti ty …píp…!

2013-05-22 12.32.49

Vlastnictví je právo

Již listina základních práv a svobod mluví o vlastnictví, jako o právu. Vlastnictví majetku tedy zajišťuje základní právní dokument našeho státu. Stejný dokument zmiňuje, že vlastnictví zavazuje vlastníka. Možná bychom mohli slovo “zavazuje” pozměnit na tvar “svazuje”. Rozumím tomu tak, že pokud něco vlastním, jsem k tomu svázán. Tedy mám kousek sebe otisknutý do té věci a vnímám danou věc, jako část mne.

Mám právo na ochranu vlastnictví. Tedy mám právo na to, že když mi mojí věc někdo sebere, mám právo cítit se tak, že mi někdo něco bere a tedy že mi bere kousek mne.

Nerozkrádejte mne! Vyvolává to takovou vlnu emocí, že lidé jsou schopni druhého i zabít!

Vlastnictví všeho

Všimněte si, že nevlastníme jen domy, auta, mobilní telefony. Myslíme si, že vlastníme i svoje manželky, či manžely, vlastníme svoje děti. Vlastníme třeba funkci v zaměstnání. Vlastníme respekt a dobré jméno. Pokaždé, když nám někdo okřikne děti, pokaždé, když někdo neprojevuje dostatek respektu k naší funkci v práci, pokaždé, když se nám o partnera zajímá jiný “samec, či samice”, cítíme totožné emoce, jako když nám někdo ují z našeho, nebo bere kyblíček.

Příčina touhy něco vlastnit

Asi všichni znají příběh o Harry Potterovi, kde se černokněžník Lord Voldemort tak bál smrti, že vložil kousky své duše do ostatních věcí. Tedy, pokud by zemřelo jeho tělo, jeho duše bude přežívat v těch předmětech a ve skutečnosti nezemře.

Je možné, že si otiskáváme sebe do věcí a lidí kolem nás? Je možné, že se chováme podobně jako Lord Voldemort?

Užívání je privilegium

Zahodíme-li naší identifikaci s vlastněním, tedy otiskáváním sebe sama do věcí a lidí a čehokoli dalšího kolem nás, co nám zbude?

Zbude nám pouze privilegium na omezenou dobu věci kolem nás užívat. Užívání je něco jiného než vlastnění. Vše jednou pomine.

Pokud mi někdo něco půjčí, mohu to užívat s radostí. Když něco vlastním, mám akorát strach, že o to přijdu.

O čem si myslíte Vy, že vlastníte, kam jste si jako Lord Voldemort uložili kousky duše?

© 2017 Tomáš Roud

Theme by Anders NorenUp ↑

Může se Vám líbitclose