Tomáš Roud

Miluji tě a děkuji ti ♥

Vzdávám se všech občanských práv

Já, níže krví podepsaný Tomáš Roud se tímto zcela oddávám vládě státu.

Vzdávám se všech občanských práv.

Plně si uvědomuji, že jsem při vědomí a zcela jasné mysli. Prohlašuji, že jsem pouhý člověk a že jsem si vědom svých omezení, podmínění, programů a nezdravých názorů. Jelikož mám uvnitř sebe tak veliký zmatek, že sám nevím, co si mám myslet, oddávám se tímto dokumentem zcela mojí vládě státu, které vděčím za to, že mohu žít šťastně dál.

Vzdávám se tímto všech svých osobních práv, která pro mne byla pouze matoucí a sám jsem nevěděl, jak s nimi nakládat.

Moje milovaná vláda ví mnohem lépe, co je pro mne dobré, a nejen pro mne, ale i pro moje blízké.

Moje milovaná vláda hledí jak do minulosti, přítomnosti, tak do budoucnosti, tedy ví nejlépe, jak interpretovat minulost, řídit přítomnost a umí mnohem lépe než já plánovat a přinášet mi do života radost a štěstí.

Odevzdávám své milované vládě právo volby, které bylo pouhou iluzí a velmi těžkým břemenem.

Odevzdávám své milované vládě svoje tělo, protože moje milovaná vláda ví nejlépe, jak se mám stravovat, jak se o tělo mám starat, kdy a jak se mám hýbat.

Plně se podřizuji tomu, co moje milovaná vláda zamýšlí v oblasti péče o zdraví těla a to jak léky, preventivním vyšetřením a očkováním a lékařskými zákroky.

Slibuji, že již nikdy nepronesu proti své milované vládě křivého slova, protože moje milované vláda ví nejlépe vše a je strážcem pravdy.

Předem souhlasím s jakýmkoli trestem či omezením, protože to moje milovaná vláda vůči mne činí nerada a jen z toho důvodu, abych byl ještě lepším členem společnosti.

Plně souhlasím s tím, že vláda ruší všechny daně. Daně se ruší bez výjimky. Zároveň souhlasím s tím, že veškerý svůj peněžní příjem bude za mne moje milovaná vláda vybírat na svůj účet a to proto, že já neumím tak dobře nakládat s penězi jako moje milovaná vláda. Z příjmu mi bude vláda posílat tolik, kolik uzná za vhodné pro mne, protože ví nejlépe, kolik potřebuji ke šťastnému žití.

Vzdávám se ve prospěch vlády veškerého majetku, který plodí pouze zlo mezi lidmi, protože si nedokonalí lidé pouze závidí a dokonce si i ubližují. Vláda umí majetek spravovat mnohem lépe než lidé a tak ví nejlépe, co je pro nás dobré.

Slibuji, že moji milované vládě budu kdykoli k dispozici pro jakoukoli potřebu obrany státu. Kdykoli a v kteroukoli dobu jsem připraven nasadit život za obranu mojí milované vlády ať na území státu tak i kdekoli jinde na Zemi či ve vesmíru.

Vzdávám se tímto všech rodičovských práv, protože moje milovaná vláda ví nejlépe, co je pro moje potomky dobré a ví nejlépe, co se mají učit, jak mají myslet, co mají říkat a jak se mají zapojovat do společnosti.

Plně souhlasím s tím, že soukromí neexistuje. Moje milovaná vláda má možnost mne kdykoli sledovat, kontrolovat a ochraňovat a to z důvodu zajištění bezpečnosti mé a mých bližních.

Slibuji, že mojí milované vládě vždy nahlásím, kdybych viděl, že někdo nedodržuje vládou stanovená pravidla, která jsou pro občany vždy dobrá. Ať se bude jednat o osby mne cizí, či moje blízké. Uvědomuji si, že celá společnost stojí na dobrých pravidlech vlády a každý musí být potrestán pro ochranu a radostné žití druhých.

Moje milovaná vláda se o mne a moje blízké stará s láskou a péčí a za to jí vděčím svojí celou duší.

Tomáš Roud

P.S. Nebo si založíme vlastní stát? www.liberland.org 🙂

Svobodná republika Liberland

Svobodná republika Liberland

 

Závislost je forma otroctví

Otrok je dle naučného slovníku člověk, který je na druhé osobě natolik závislý, že je nucen proti své vůli pro ni pracovat a je tím zbaven osobní svobody.

Média způsobují otroctví

Průměrný čech stráví u televize denně 4 hodiny. To je týdně 28 hodin a ročně 1461 hodin. Nebo ještě jinak, je to čtvrtina času, co je běžný člověk vzhůru. Tento čas je člověk ochoten věnovat jen proto, že existuje extrémní závislost na sledování televize. Jsme na emocích z televize tak závislí a tak se těšíme, co bude příště, že jsme ochotni tomu věnovat čtvrtinu života. Pokud se nám povede televizi vyhodit, přestaneme svoje mozky krmit strachem, zoufalstvím a dalšími emocemi, které tam jsou. Noviny a časopisy jsou pouze papírovou formou stejného obsahu.

Potravinový průmysl způsobuje otroctví

Kolik procent lidí si zajišťuje potraviny jinak než v obchodě? A je celkem jedno jestli v malých potravinách či v nějakém supermarketu. Umím si představit ten nával emocí, když vám doma děti křičí že mají hlad a supermarket má zavřeno. Kolik procent lidí si aspoň doma za oknem pěstuje bylinky?

Zdravotnictví způsobuje otroctví

Zdravotní systém by se zhroutil, pokud by byli všichni zdrávi. Zdravotní systém je založen na zisku a funguje jedině tehdy, pokud je koho léčit. Celý aparát Lékař – Lékárna – Lékárník – Lék v nás vybudovali závislost. Kolik procent lidí u sebe nosí prášky na bolest hlavy? Kolik procent dětí již polyká syntetické vitamíny?

Školský systém způsobuje otroctví

Pokud projdete školským systémem, ani si neuvědomíte, jakou ve vás vzbudil závislost. Naučíte se, jak je potřebná armáda proti teroristům, naučíte se, jak je důležitá policie proti demonstrantům, naučíte se, jak je potřebná vláda, aby se stát nerozpadl. Ve skutečnosti si vštípíte závislost na všech těchto věcech a tím méně jste svobodní.

Zaměstnání způsobuje otroctví

Každý zaměstnanec odevzdává ze svého platu polovinu peněz pro vládu, která pak ty peníze dává někomu jinému. Vytvořené myšlení, že mne bude zaměstnavatel využívat, vláda mne bude ždímat na daních, ani si nemůžu vzít volno k nemocným dětem, pokud mi to zaměstnavatel neschválí, to je svoboda?

Bankovnictví způsobuje otroctví

Máte účet v bance? Umíte si představit život bez účtu? Pravděpodobně těžko. Máte-li účet v bance, určitě máte i platební kartu a možná bezkontaktní, aby i bankéři věděli, kde přesně jste. Pravděpodobně máte i úvěr a pěkně odevzdáváte ze svojí práce úroky bankéři, který si peníze pro vás vytiskl v bance.

Jak získat zpět ztracenou svobodu?

Za prvé si musíme uvědomit, že nejsme svobodní, že jsme závislí otroci. Za druhé si musíme přiznat, že být závislí a žít v otroctví nám vlastně vyhovovalo. Za třetí se rozhodnout, že to tak již nechceme. Za čtvrté přemýšlet o svobodě, co pro mne znamená svoboda? Je pro mne svoboda, že si v lednu koupím jahody? Je pro mne svoboda, že mi stát zaplatí očkování pro děti?

Čím více budeme rozvíjet naše schopnosti býti samostatní, tím více budeme svobodní. 

Mocenská hra v praxi

V poslední době nás velmi zaujala kniha od Naomi Aldort o (ne)výchově dětí. V této knize se zmiňuje o mocenských hrách.

2013-06-13 10.00.07

Nechte dítě vládnout

Již Jan Ámos Komenský napsal učebnici škola hrouMocenská hra funguje tak, že dítě přebere absolutní vládu a celá rodina dělá, co dítě chce. S maximálním respektem k dítěti hrajeme takovou hru. Jedná se o hru dočasnou, čas je určován dítětem. Naomi píše o tom, že dítě si má možnost v roli mocného vládce vyzkoušet, jaké to je druhým vládnout. Je to prospěšné pro celou rodinu, protože sourozenci a rodiče si zase vyzkouší roli podřízených. Děti jsou schopny takovou hrou ze sebe dostat spousty nashromážděných nábojů, jako agrese, žárlivosti a dalších.

Hra na krále

Říkali jsme si, jak je to super, že přesně tohle by nám i našim dětem mohlo pomoci. Neustále děti mezi sebou soupeří, kdo je silnější, rychlejší, chytřejší, uřvanější, největší chudák apod. Zajímavé je, že jsme to nějak odkládali a po měsíci “skutek utek”. Jednou jedinkrát jsme se dokopali k tomu, že si Mikuláš hrál na krále. Byla to opravdu zábava, protože ode mne chtěl namasírovat záda a od maminky udělat čaj. Sofinka dělala tanečnici pro krále. Celá hra trvala asi 20 minut. Byla to první hra a tak jsem si připadal trochu prkenně 🙂

Mocenská hra ve školce

Dneska ráno, když jsem vezl Sofinku a Mikše do školky, jsme se standardně rozloučili. Sofinka ale ještě chtěla pochovat a když jsem jí vzal do náruče, řekla, že je klíště a že se mne nikdy již nepustí. Hooops, co teď? Zkusil jsem standardní manipulační techniku: “Zajdi ukázat autíčko, co sis vzala do školky, paní učitelce.” A tajně jsem doufal, že se mezi tím ztratím. Sofinka samozřejmě řekla, že ne.

Bylo by velmi snadné ji vytrhnout a utéct do práce. Vzpomněl jsem si na Naomi a mocenskou hru a tak jsem začal kňourat: “Když se mne takhle tedy budeš držet a já musím do práce, tak to nebudu moct řídit.” Sofinku to samozřejmě vůbec neobměkčilo. Zkusil jsem větší pravdu: “Já už ale chci jít do práce.” Sofinka ani slovo. Tak jsem se dvakrát zhluboka nadechl a říkám absolutně v pravdě: “Sofinko, prosím, pustila bys mne do práce? Já tam moc chci”. Sofinka mi dal apusu, sama se pustila, řekla “Tak jo tatínku, ahoj” a běžela za dětmi do třídy. Já jsem byl volný a těšil se do práce.

Naomi děkuju, děkuju Sofinko.

© 2017 Tomáš Roud

Theme by Anders NorenUp ↑

Může se Vám líbitclose