Všechno to začalo v lednu, kdy jsme se s Lenčou přihlásili do tanečních k manželům Novákovým v Kutné Hoře.

Celkem nás to chytlo a tak jsme si řekli, že bychom mohli tančit o trochu více. Tedy když na konci března skočily taneční, s dovolením manželů Novákových jsme se přifařili na středeční tréninky.

Touha ukázat co umíme

Na konci dubna jsme si vyhlídli soutěž Svazu učitelů tance v Chrudimi, která se měla konat 30.5.2015 (dnes).

Lenča si objednala ušití šatů od švadleny z Kutné Hory a začali jsme to brát fakt vážně.

V květnu jsme dostali ještě 4 individuální lekce, které nám moc pomohli rozbít vše, co jsme se do té doby naučili 🙂

Soutěž měla být v sobotu a my jsme ještě v pátek trénovali sestavu na quickstep!

Večer před taneční soutěží

Z tréninku jsme přijeli v 8 večer.

Spočítali jsme si, že je potřeba vstávat ráno v 5:50, abychom to do Chrudimi v pohodě stihli.

Jelikož standardně neumíme nikam dorazit včas, tak jsme i spát šli až po půlnoci, abychom se vyspali aspoň 5 a půl hodiny 😀

Ach to ráno

Lenča byla vzhůru již před budíkem a mne tahala z postele ještě v 6:15.

Studená sprcha a nadopovat se kakaem s guaranou. To mi teda vůbec nesedlo a měl jsem co dělat, abych to v sobě udržel.

Na soutěž jsme přijeli kupodivu včas, tedy o půl hodiny dříve, což akorát na převléknutí.

Mrkněte se na ten sál, to je prostě nádhera :p

2015-05-30 08.26.48

A pak se to stalo

Sám tomu nemůžu uvěřit, u mne, středobodu vesmíru, ztělesněné stability, ředitele Zeměkoule, u mne alfasamce 🙂 se spustila tréma. Nefalšovaná ve vteřině rozběhnutá tréma.

Velmi zvláštní bylo to, že se mi rozjel tep na takovou frekvenci, jako bych běžel, ale při tom se mi snížil tlak. Pokaždé, když jsem se zvednul ze židle, tak se mi motala šiška jak po odběru krve.

Jak naložit s trémou?

To vám byl takový stres, že jsem vůbec nebyl schopnej myslet. Vážně jsem u toho z hluboka dýchal a prociťoval tu nervozitu. Klepal jsem se jako ratlík. Logické bylo, že jsem tím rozsekal i Lenču, která je právě zvyklá, že by na mne vždy mohli špalky štípat a tak byla velmi nervózní a nejistá. Nemohla se na mne v tu chvíli spolehnout.

Věděl jsem, že nemá smysl si říkat to, co na mne vždy volá Jana Nováková nebo Tonda Novák: “Lokty nahoru”, “Ramena dolu”, “Nezvedej ten valčík”, “Zůstaň dole v tom tangu” 🙂 Prostě jsem si plně uvědomoval, že to, co se do těla dostalo za programy s tance na tréninzích je aktuálně maximum.

A tak jsem měl na mysli a vlastně jsem se i těšil na to, že si stoupnu na taneční parket a nechám tělo, nechám tu vyšší inteligenci v sobě, aby přebrala vládu. No a že to budu pozorovat a celkem slušně se bavit.

Začátek exhibice

Nástup byl absolutně strašnej. Postavili jsme se do rohu, odkud se vždy vycházelo. No a s hrůzou jsem zjistil, že ostatní seniorští tanečníci se štosují na druhé straně sálu. No a tak jsme za nima pelášili přes schody, balkon a schody dolů. Stihli jsme to tak tak, že se akorát vycházelo.

No a jak jsme vyšli, tak junioři na vyhlášení vyšli z toho rohu, kde jsme byli my s Lenčou před tím … ufff

V podstatě jsme udělali 2 řady, které do sebe pronikly a nastoupili jsme už v jedné řadě, hurá.

Vyhlášení finále juniorů proběhlo fajn, připadal jsem si v té řadě jak na pranýři. Přiblble jsem se usmíval a tleskal. Že bych se nějak bavil se vážně říct nedá, to ani trochu.

Bylo nás 10 seniorských párů a tak nás rozdělili na 2 skupiny a aby se protáhla moje agónie, tak jsme byli ve skupině druhé.

Nástup na waltz

Trenéři mi říkali, že si mám vybrat startovní roh dlouhé stěny. Hooops, jak to mám asi udělat, když jsou tady všechny strany parketu stejně dlouhé? Pak začali hrát a zbytek si vůbec nepamatuju. Snižoval jsem kolena, co to šlo, Lenču jsem držel asi děsně silně, protože se ode mne ani jednou nevzdálila. Po soutěži jsem se jí ptal a prý si to také nepamatuje 😀 No hlavně snižovat a držet lokty nahoře, hlavně do promenády.

Waltz za námi, hurá

Tango a guma na kroky

Tango bylo vážně masakr. Úplně jsem zapomněl, že po closed promenade děláme 5ti krok a tak jsme dycky dotáhli sestavu tím, že jsme do konce strany došli. Moc a moc děkuju Lenče, která se mne držela jak klíště a šla přšesně ty kroky, co já. Děkuju tango skončilo. To jsem vážně děkoval prozřetelnosti, že to mohlo být ani ne minuta.

Valčík a kde jsou moje plíce?

Nikdy jsme s Lenčou nevydrželi tančit valčík 1:30 a to jsem si i dnes v předchozích soutěžích měřil, že ten valčík na minutu a půl dávají. Takže asi moc nehrozilo, že by seniorům ten valčík zkrátili. Tak jdeme na to, postavil jsem si Lenču pěkně zády ke středu parketu. Um ca ca, už to začalo, srovnej si držení, počkej 2 sekundy, nabídni ruku dámě, odšlápni si na 2 2 3 a jdeme na to. Ušetřil jsem tak 10 sekund, možná 12. Až při tanci jsem si všiml, že ten valčík je pěkně pomalý. Na melodii si nepamatuju, ale jasně si pamatuju, jak jsem se snažil nezvedat a hlavně nedělat maxi kroky, abychom to udýchali. Dívej se na to okno, na tuhle lampu, ať se ti netočí tolik šiška. Zvláštní, motá se mi palice, ale trochu si to užívám, víc než tango teda. Ztišení hudby bylo vysvobození z letargie. Hurá, dali jsme valčík, děkuju :p

Quickstep a respekt z rychlosti

Šikmo čelem k nejbližší stěně a jdeme na to. Jen si letmo pamatuju, že v běžené otočce jsem dělal několikrát postupová šasé a nebo zase Lenča. Dvakrát jsme se zasekli kvůli páru a nebo jsme si rozhodili kroky. Nu co, stojíme, slow slow a jedeme znovu. Byla to vážně hrůza, jako dobíhat ujíždějící rychlík se zlomenou nohou 🙂

Do finále jsme dle očekávání nepostoupili a hurá jdeme se převléct na latinu.

Kdo to neví, tak holky tancují bez podprdy, takže převlékat šaty v šatně plné mužů, žen a dětí je trochu síla a tak jsme šli na chodbu. Byla to docela zábava.

Nástup na latinu byl už v pohodě, tancovalo jenom 6 párů a tak jsme šli hned do finále 🙂

Samba, moje oblíbená

Sestavu do sambu máme na kroky docela jednoduchou, stačí neházet rukama, držet dolu ramena a jde to. Dělat volty správně se ani nesnažím, prostě si to odchodím, protože ty svaly, co mají hýbat pánví tam ani nemám!!! Samba skončila a vážně mne bavila.

Pak se ale stalo, že vyhlásili, že se nemáme s kým střídat a tak rovnou jedeme dál. S jazykem na vestě se to přijímá těžko.

Cha cha

2 3 cha cha, jedeme, na dva ruka, na místě, Lenča mi dává ruku na hruď a jdeme do alemany, celkem to jde, to mne baví a pak se nám rozjednou kroky. Volám na Lenču, jakoby byla na druhé straně parketu. STOOOOP!!! A jedeme od začátku a teď už to jde jak po másle, cha cha, snažím se o checky v newyorkách a jen cítím, jak mi tam lítají ruce. Zvláštní, vůbec nevnímám Lenču, jako bych tančil sám. Hustý.

Rumba

Na rumbu máme stejnou sestavu jako do chachy a tak je to na pamatováka docela pohodička až na to, že čtyři jedna a Lenča mi tam chachuje. STOP a jedeme znovu a prosím nechachuj, 4 1 stojíme a dobrý, těla poslouchají. Rumba je sice klidná, ale docela fyzicky těžká. Dáváme to v pohodě. Zjišťuju, že latina je pro mne taková jednodušší, bližší.

Jive a poslední zbytky energie

Z jivu máme dycky respekt, protože i na tréninku ho tancujeme jako poslední a to už síly vážně nejsou. A jedem, spojka ruka střílí stranou a dva a dva, přeměna za zády, otočka, snaž se, makej. Jive si vážně užívám, opravdu se potvrzuje, že soutěž není tak fyzicky náročná jako trénink. Když teda někdo nejede juniory I a II a k tomu ještě STT, LAT i kombinaci:)

Jive končí, poslední úklona a soutěž je za námi.

Tréma nepolevuje

Je to zvláštní, bolí mne ruce přesně napůl mezi lokty a zápěstím. To jsem naposledy cítil při hloubkových meditacích v Indii. Uvolňují se emoce, snižuje se mi tlak, musím si sednout. Ufff tleskám výherců, držím se střídavě Lenči a myslím, že umřu. Teď se zvednu a dostanu infarkt.

Co to je? Kde se to bere, dyk už mám soutěž za sebou, ve standartu jsme poslední a v latině bylo tohle finále, takže už nic tancovat nebudeme.

Očekávám medaili? Ani náhodou! Tréma a stress jede přes to vše dál.

Závěr, výsledky a cesta domů

Při převlékání mi trochu polevuje stres, tep se srovnává a dokonce už můžu vstát ze židle, ač s velkým motáním hlavy. Napadne mne, že jsem na sebe zvědavej, jak odřídím domů.

Na cestu po schodech k vyzvednutí výsledků jsem se připravoval 3 minuty, aby to se mnou neseklo. Fakt hustý 🙂

Vyzvedl jsem výsledky a sám jsem překvapen z čísel.

Ve standartu jsme poslední bez jediného křížku (návrhu na postup do finále), to jsme čekali, ale že z latiny jsme čtvrtí, že jsme dostali 2 body za poražené 2 páry, to jsem fakt nečekal :p

Dokonce nás jeden z porotců v chache zařadil na druhé místo! Asi se koukal, když nám zrovna šly kroky 🙂

A co dál?

Ještě teď, když píšu tyto řádky, tak mne bolí hlava a mám ještě snížený tlak a to je skoro 7 hodin večer. Opravdu je to vynikající zkušenost.

Že by to byla poslední soutěž? Tak to ani náhodou!

Již teď pokukujeme po soutěži u Pardubic 21.6. 😉

 

P.S. Moc a moc děkujeme Janě a Tondovi Novákovým za pomoc a podporu. Děkujeme i základní škole Křesetice, která nás nechala trénovat.