V sobotu nám zbyl čas mezi zubařem a kinem. Zašli jsme si tedy na procházku na vrch Vítkov na pražském Žižkově.

Výstup na Vítkov

Zastavili jsme v ulici Koněvova na placeném parkovišti, kde se o víkendu neplatí 🙂 Naštěstí bylo jedno volné místo. Cestou jsme museli dávat pozor na bruslaře a cyklisty. Děti neumí poznat, jak rychle cyklisti, či bruslaři jedou a hlavně mají děti tendenci, se vyhnout přímo do cesty projíždějícímu kolu 🙁

Velmi nás potěšilo, jak je po cestách uklizeno. Je pravda, že sem tam se objevil papírek, nebo lahev, ale v podstatě bylo uklizeno. Sluníčko krásně svítilo, modrá obloha a zároveň chladný jarní vzduch.

Všude po cestě kvetly keře a těsně nekvetly jasmíny. Říkali jsme si, že lidé s alergiemi by si tam po rozkvetení jasmínů vyloženě “užili”.

Památník a muzeum na Vítkově

Velmi mne udivila architektura muzea. Použité tvary a materiály jsou opravdu krásné. Vše je obložené žulou a nebo přímo ze žuly, jako třeba zábradlí, nebo dlažba.

Když jsme přišli k soše Jana Žižky v nadživotní velikosti, říkal jsem si, jak dlouho už tu takto stojí a jak dlouhou ještě stát bude. Je zajímavé si uvědomit teď a tady tu velikost.

Na jedné z fotek můžete vidět stožár s českou vlajkou. Asi v polovině stožáru, cca centimetr vpravo od stožáru, je vidět měsíc. Byly 4 hodiny odpoledne 🙂

Vzhůru z Vítkova dolů a do kina

Nahoře jsme udělali pár fotek níže i s výhledem na Prahu. Památník se nám moc líbil a již jsme mazali zátky do auta, abychom stihli kino.

Celá procházka byla asi na hodinu a dodala nám klid a potěšení. Dokonce jsme cestou zpátky narazili u čajovny na zasazené bylinky přímo u cesty.

Zkuste si pouze po čuchu poznat mátu, bazalku či oregáno.