Tomáš Roud

Miluji tě a děkuji ti ♥

Category: Děti (page 1 of 2)

Otevřený dopis premiérovi ČR ohledně ministerstva školství

Vážený pane premiére,

v posledních letech dochází v českém školství k většímu a většímu potlačování svobod dětí.

Já, jako voják, jsem přísahal bránit Českou republiku proti vnějšímu napadení, avšak jako občan a otec 4 dětí neumím bránit svobodu našich dětí jinak, než apelováním na vás,

abyste jmenoval do pozice ministra školství člověka, který bude ochraňovat to nejcennější, co v naší zemi máme a tím jsou naše děti.

Prosím Vás, nejmenujte ministrem školství pana Štecha, člověka, který prohlásil, na otázku, co když dítě nechce do školy, cituji:

“No ježišmarja, tak ho trošku seřvu. Dítě nemá co si říkat! Čtyřleté dítě si nemá co určovat a rozhodovat o tom, jestli někam bude takhle chodit nebo nebude.”

V době, kdy ústavní soud rozhoduje při rozvodech, že musí být brán zřetel na přání dětí, proč bychom měli na naše děti řvát?

Je opravdu řvaní na děti doporučený výchovný nástroj 3. tisíciletí?

S úctou

nrtm. Bc. Tomáš Roud

Podezření ze zanedbání péče

Po oznámení paní neuroložce, že nejstarší syn Matěj nebere léky na epilepsii a ADHD nás tato odmítla dál léčit a splnila svou povinnost, když oznámila úřadu pro sociální ochranu dětí podezření ze zanedbání péče.

Níže je výsledek jednání na úřadě při podezření ze zanedbání péče. Děkuji všem za rady a děkuji i paní referentce za její vynikající přístup a pochopení.

Zdůrazňuji, že je moc dobře, že lékaři mají povinnost hlásit podezření na úřady, protože je jistě spousta dětí jejichž péče je zanedbaná a proto potřebují pomoc.

Podezření ze zandbání péče

Podezření ze zandbání péče

 

Žádost o zachování II. stupně domácí školy

Vážený pane poslanče,

žádám Vás tímto o pozměňovací návrh ke školskému zákonu, pro zachování domácí školy na II. stupni základní školy, tedy až do 9. třídy.

Syn navštěvuje právě II. stupeň základní školy, a má diagnostikovanou epilepsi a ADHD s denní medikací.

Na individuální plán, vypracovaný psychologickou poradnou, nemají kantoři ve škole pořádně čas, což několikrát ověřila i kontrola z ministerstva školství.

Domácí výuka je tedy pro nás východiskem a syn nyní prospívá na základě přezkoušení ve škole s vyznamenáním.

Prosím Vás o zachování II. stupně domácí školy, jako je to běžné v Evropě či USA i Rusku.

S úctou,

Bc. Tomáš Roud

P.S. Náš druhý syn je ve 2. třídě domácí školy, miluje matematiku a již počítá malou násobilku. Ve škole by se zajisté nudil a zlobil.

Děti jsou líné a hloupé

Zde nepojednávám o lidech, jež mají potíže s mozkem, jako jsou úrazy či poruchy při narození.

S postupujícím odhalováním toho, jak to chodí ve společnosti, kdy při práci s lidmi a použitelností webových stránek, jsem dospěl k závěru, že lidé jsou více a více línější a více a více hloupější.

Lenost a hloupost jdou ruku v ruce

Je to zvláštní, ale ještě jsem nepotkal aktivního hlupáka, nebo líného inteligentního člověka. Jakoby tyto dvě vlastnosti šly opravdu ruku v ruce.

Četl jsem článek o tom, jak jsou i naše děti hloupé a líné a došel jsem k závěru, že to je pouze jedna z jejich osobností, je to projev podvědomí, program.

Jestliže má člověk dostatečné IQ k vyřešení úkolu a tento úkol nevyřeší, buď tak, že ho řešit nechce a nebo, že řešení velmi rychle vzdá, jedná se o co? Proč se to děje? Když má člověk všechny nástroje i zdroje k dispozici.

Příčina hlouposti a lenosti

Podvědomé programy mají svoje kořeny v dětství. Jak se k nám rodiče chovali a jak se dnešní rodiče chovají ke svým dětem?

Vezměte si třeba příklad dítěte, které se v 5ti letech dobývá do obalu a snaží se dostat  nanuku, Co uděláte, když to trvá moc dlouho? Řeknete “Ukaž, dělá se to takhle” a přesně v tu chvíli se stává to, že v dítěti tu inteligenci přímo zabíjíte. Stačí 100 takových situací a z děcka vyroste člověk, za kterého pořád někdo něco dělá. Z chlapců vyrostou muži s nedostatkem testosteronu, z dívek vyrostou ženy, jež se od maminky nehnou ani na den.

Uspěchaná doba plodí hlupáky

Tím, jak nedáváme dětem dostatek času k tomu, aby mohly situaci či nějakou věc řádně prozkoumat, zajistíme to, že přestanou svou inteligenci používat a trénovat. Tati otevři mi nanuk, mami nakrájej mi řízek. Synku zase jsi zapomněl zavřít, neva zavřu sám, stejně se to nikdy nenaučíš. Tu složenku za tebe vyplním, stejně bys jí zmastila apod. Znáte to?

Nemáme na děti tolik času, kolik by potřebovaly, radši to chceme mít rychle, než abychom se dívali na to, jak “zápasí s nanukem”.

Až budete chtít vašemu dítku (bez ohledu na věk) zase radit, když vás o radu přímo nepožádá. Až budete chtít dělat něco za něj, až mu budete chtít ukazovat, jak se co má dělat, pokuste se prosím sami sebe zarazit a říci si: “Ona/on to zvládne podle svého, chci jejich inteligenci podporovat, a proto nejsem pěšák v první linii, ale jsem tu jako záloha.”

Idividuální vzdělávání – otevřený dopis

adresováno prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc.

Vážený pane předsedo,

obracím se na Vás jako na svého zástupce v parlamentu, jako na předsedu výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu ve věci individuálního vzdělávání.

V návrhu školského zákona vypadl paragraf 41, který dovoluje domácí individuální vzdělávání.

Máme s manželkou 3 děti a učíme je individuálně doma, nejstarší syn je nyní v VIII. třídě, prostřední je v I. třídě a nejmladší dceři je zatím 5 let.

Manželka je v domácnosti a já pracuji jako programátor z domova.
Vzdělání dětí se tedy věnujeme každý den několik hodin.

Domácí školu, jak individuální vzdělávání nazýváme, jsme si velmi oblíbili a máme i při hodnocení ve škole velmi dobré výsledky.

Používáme třeba v první třídě matematiku od prof. Hejného, který je průkopníkem v přirozených učebních metodách matematiky, jehož učebnice se na školách běžně nepoužívají, protože jsou dražší než běžné.

Stejně tak se učíme písmo Comenia Script, schválené ministerstvem školství, ale na školách se neučí (spíše výjimečně).

Nejstarší syn má epilepsii, bere již 8 let léky a je silně, opravdu silně hyperaktivní.

Udržet ho v lavici nebylo možné a pořád nosil poznámky, i když měl od psychologické poradny tzv. integrační plán, který učitelky vesele ignorovaly (cituji: „mám ve třídě 25 dětí a nemám na to čas“).

Jak vidíte na naší situaci, tak individuální vzdělání, tedy domácí škola je pro naši rodinu obrovským přínosem.

Žádám Vás, jako předsedu výboru, aby se paragraf 41, tedy individuální vzdělání na I. i II. stupni) do školského zákona opět vrátil.

S pozdravem a přáním pevného zdraví,

Bc. Tomáš Roud

Rodinná krize

Rozjímal jsem nějakou dobu nad příčinou problémů dnešních dětí a rád bych se s Vámi podělil o “výsledky”.

Jak početná je rodina?

Je několik různých názorů ohledně toho, co to rodina je. Ani tak nejde o definice Freuda nebo dalších, spíš jsem se pozastavil nad počtem členů, který je posledních 200 let silně klesající.

Dnes dokonce exitují rodiny, které nejsou ani tzv. nukleární (matka, otec, děti) ale kde děti žijí jen s matkou a nebo výjimečně i děti jen s otcem.

V Indii nás na univerutě učili, že vztah s matkou a otcem je ten nejdůležitější i Freudova teorie socialize toto potvrzuje a stejně tak i má praxe se sebou a s lidimi, co si přicházejí pro pomoc.

Potíží je v dnešní době celá řada a pokusím vyjmenovat podle mne ty hlavní:

1) Společné bydlení není rodina

Děti s rodiči bydlí, ale většinu času jen jako spolubydlící. Titi znamená, že sdílejí stejné obydlí, ale netráví tolik času jeden pro druhého. Chcete důkaz? Den má 24 hodin hodin, 8 hodin spíte a 16 hodin máte k dispozici. Kolik procent hodin z těch 16ti věnujete dětem? Jednu, dvě a nebo to doháníte o víkendu? Zkuste si to schválně někdy změřit, ne to odhadovat od boku,a le změřit i to. Upozorňuji že přezkušování potomka do školy, drbání se sousedkou, nebo společné hraní PC her a zombíkování na TV se nepočítá.

2) Dospělí v nedohlednu

Děti se učí od dospělých a nebo také od sourozenců. Koho mají kopírovat, když rodiče na ně mají času poskrovnu. Kdysi fungovalo to, že prarodiče bydleli na vejminku a nebo dokonce ve stejném bytě. Dříve bylo úplně běžné, že vzal stejda děti na pouť, nebo že byli děti ma víkend u tety či babičky. Dnes se tato praxe vytrácí. Kam si tedy děti chodí postěžovat a ke komu se chodí vybrečet? Kam, když babička a strejda jsou daleko? K jídlo, k PC hrám a nebo k TV? Jaký bude jejich vývoj? …

3) Vrstevníci jako vejce vejci

Dříve bylo úplně běžné, že dětí bylo v okolí dost a tak děti dělaly venko věci spolu. Bylo to bez ohledu na věk a často i sociální postavení. Děti pocházely z růszných rodin a poměrů a měly možnost si popovídat s někým mimo, mimo rodinu. Proč je to důležité? Aby mohly získat i názor někoho jiného a tím si rozšířily obzory a více poznaly samy sebe. Dnes děti maximálně znají děti ze stejného ročníku školy, kteří pocházejí v podstatě ze stejných rodin a tím pádem se navzájem nijak neobohatí, krom vzájemného vytahování jaký level v té střílečce už mají.

Proč tak lpíme na rodinném soukromí?

Jsme tak zaslepení touhou po soukromí, že svoje děti odřízneme od světa. Prarodiče radši necháme na druhém konci republiky, aby nám nekrafali do výchovy. Se svými sourozenci jsme se už dávno pohádali, kvůli dementním partnerům, které si vybrali a mezi sousedy máme radši 2 metrovou betonovou zeď.

Co kdybychom konečně přijmuli svůj strach, začali více respektovat lidi kolem nás, abchom se mohli vrátit k rodině čítající více než 3,4,5 členů a tím pomohli nám i našim dětem?

 

Spravedlnost

Dnes jsme měli s Mikuláškem krásnou úlohu v matematice:

Jak spravedlivě rozdělit pizzu?

2014-03-07 11.18.14

Asi hodinová diskuse nad “každému stejně” vyústila v následující řešení: (teda nalezli jsme jich více, ale tyhle jsou nezajímavější)

1) Každý dostane čtvrtinu, tedy všichni dostanou rovným dílem.

Hlavním argumentem bylo, aby se nehádali, že by měl druhý více. (Toto řešení u mé tety dopadlo tak, že i bratrancům po rozkrojení jablka vážila každému svou půlku na váze, aby měli stejně gramů).

2) Na třetiny a to proto, že holčička, co si podpírá bradu nedostane nic. No nedostane nic proto, že je vegetariánka a pizza je se salámem. Tedy první varianta na čtvrtiny by nebyla spravedlivá vůbec, když chudinka nedostane nic.

3) Na poloviny a to proto, že chlapec v modrém tričku na pizzu neslintá, ale jen se usmívá, protože ji jíst nebude, když je alergický na lepek. A tedy jeho část také nesní.

4) Bloncka může nůž klidně schovat, protože je evidentně dost při těle a radši by si měla jít zaběhat. Jistě kouká moc na TV, cpe se zmrzlinou a pizzou často a tak dostane celou skoro podvýživený chlapec vlevo.

Tak co je teda spravedlivé, jak byste dělili spravedlivě vy?

Podle věku, podle váhy, podle chuti, podle pohlaví, podle barvy vlasů?

Kde je teda ta spravedlnost?

Odpověď není daleko. Spravedlnost je jen program v naší hlavě (proto nutíme děti se dělit spravedlivě a ve škole je to i v učebnicích od první třídy) a spravedlnost používáme ne proto, abychom dali každému stejně, ale proto, aby nás nikdo neosočil, že jsme mu dali méně.

A jelikož je spravedlnost u každého nastavená jinak, tak nějaká univerzální spravedlnost neexistuje.

Můžete se zeptat “A co teda spravedlnost, když nám někdo něco provede?“, tak sorry, to také není volání po spravedlnosti, to je volání po pomstě 😉

Tolerance vs. respekt

Na první pohled se zdá, že tolerance a respekt jedno jsou. Někteří dokonce považují tato slova za synonyma. Zkusme si říci příběh z praxe.

Toleruji tvoje chování

Váš 15letý syn se vrátí ze školy o hodinu později s hlavou obarvenou na zeleno. A co teď? Začnete ho přesvědčovat o tom, že zelené vlasy nejsou mainstream, nebo dokonce, že se vám to nelíbí?

Pak může nastat několik situací. Buď přesvědčíte potomka, aby si tu barvu zase nechal odbarvit, nebo ho ostříháte do hola, prostě prosadíte svojí. Což nebude ani respekt ani tolerance.

Nebo můžete se skřípěním zubů jeho barvu strpět, třeba pod tíhou argumentů, že je to teď in, nebo protože se nechali obarvit s nejlepším kámošem. Ale pokaždé, když se na něj podíváte, bude ve vás ten pocit, že to není dobře, ale držíte pysky.

Někomu se stane, že je mu to úplně jedno, “ať si chlapec dělá na hlavě komédie, jaký chce” a někdo je dokonce tak nadšen zelenou barvou potomka, že se nechá obarvit sám do zelena 😀

Co je to ta tolerance?

Tolerance je lhaní. Je to úmyslné obelhávání sama sebe, že to co se děje odmítáme, ale navenek se tváříme jako že nám to nevadí. A časem nejen navenek ale dokonce přesvědčíme sami sebe logickými i nelogickými argumenty, že nám to nevadí.

Ve skutečnosti jen zamkneme svůj nesouhlas a odpor někam do klece a schováme klíč.

Proč se trápit a nerespektovat?

Naproti tomu respekt není o přijímání, souhlasu nebo argumentech. Respekt znamená, že nikoho a nic nechceme měnit, že nejen, že tolerujeme druhé jací jsou, my je prostě vnímáme takové, jací jsou. Není zde ani špetka odporu.

S respektem nemusíme mít vězení s obludáriem pro naše nechtěné emoce a pocity 😉

Díky respektu dovolíme bezpodmínečné lásce proudit.

P.S. A jak vyřešit případ se synem? To správné řešení poznáte tak, že se vám uleví a ucítíte štěstí a lásku.

Čert a Mikuláš, děkuji NE!

Milí rodičové,

velmi se Vám omlouvám, že jsem ve svých čtyřech letech pobíhal po obýváku tak, že jsem shodil vázu a vyrušil jsem tím tatínka od čtení novin a maminku od vaření. Vím, že jste se snažili, abych byl klidný, jako sousedovic Martínek. Ač jsem se snažil fakt hodně, stejně jste mi říkali, že jsem nejzlobivější dítě. “Počkej, až si pro tebe přijde čert!” jsi mi moje milovaná maminko vždy říkala.

A pak se to stalo, jednoho zimního večera, zrovna padal sníh a mráz již předváděl svoje malířské umění na našem okně. Když jsem slyšel to “Blllll, bllll, kde pak ho máme?” strachy jsem zalezl pod stůl. Milovaný tatínku, nezazlívám Ti, že jsi mne vytáhl z pod stolu a postavil před čerta, který měl tak ohnivé oči, že jsem skrz ně viděl to peklo, do kterého půjdu. Když mne začal strkat do pytle a já volal o pomoc, opravdu jsem necítil, že jsem se strachy počůral.

Když si to tak po těch letech vybavuji, nebál jsem se o sebe a o svůj život, bál jsem se o to, že už svoje milované rodiče nikdy neuvidím.

Velmi se Vám rodiče omlouvám, že jsem nebyl tak hodný jako sousedovic Martínek, abyste ze mne měli větší radost. Vím, že jste dělali, to nejlepší, co jste mohli.

Vracím Vám zpět Vaše energie a beru si zpět své.

S láskou
Váš milující syn

P.S. Jakmile jsem dopsal tento dopis, zazvonil u nás čert s Mikulášem. Poslal jsem je pryč a svému čtyřletému synkovi, tedy Vašemu vnoučkovi, jsem raději přečetl pohádku a počkal u něj, dokud v klidu neusne.

21 dní domácí školy

Den se se dnem sešel a již máme za sebou 21 dní domácí školy. 21 dní je přesně to období, kdy si to má “sednout”.

2013-09-02 09.18.33

 

Domácí škola poprvé – Mikulášek

Je pravda, že jsme pěkně napálili start a tak v některých předmětech máme hotový říjen. Mikuláškovi jsme museli sebrat matematiku, protože z 50 stran matematiky pro první ročník, má vyplněno již 20. Prof. Hejný má opravdu úžasnou učebnici, všem doporučuji.

Malování tvarů, takové to trénování před psaním, je v normě. Mikulášek si v tom maluje, jak ho to baví. Při domalování celé stránky si vždy může vybarvit smajlíka v rohu stránky 🙂 Někdy namaluje jednu stranu, někdy půlku a někdy se za půl hodiny zase vrátí a maluje sám. Vždy, když se začne vztekat a rozčilovat se “kterej píp vymyslel takový blbý čáry”, tak ho pošleme na přestávku a po 10ti minutách hraní s legem většinou přijde sám a maluje úplně v pohodě. Jindy zas již nepříde … a co … není kam spěchat.

Prvouka je trochu větší problém. Měli jsme třeba ukázat na vhodné a nevhodné chování dětí ve třídě. Na prvním obrázku seděli děti jak panenky v lavicích a na druhém obrázku se děti váleli po zemi a dva kluci se prali. Označte, co je vhodné a co nevhodné … děti v klidu byly nadopované určitě bromem, protože Miki nedokáže sedět déle jak 20 minut a na obrázku peroucích se kluků … takové porovnání síly může děti velmi uklidnit. No prostě jsme ty obrázky jen vybarvili a nehodnotili jsme nic 🙂 Ještě, že Miki pořádně nečte.

Z písmenek skládáme slova PES, LEV, TÁTA, MÁMA, MASO a tak. Tedy po 3 týdnech učení již Miki čte slabiky a takováto slova přečte. Skoro všechna písmenka již uměl číst o prázdninách, ale jen samostatně, MA četl jako M a A, dnes již přečte slabiku MA.

Jo a na psaní jsme zvolili to nové písmo Comenia Script, je to hezky jednoduché a skoro jak tiskací, takže se děti neučí 2 sady písmenek. Také se Mikimu nestane, že bude psát psace jako já, že musím psát tiskace kapitálkami, jinak to po sobě nepřečtu.

Domácí škola podruhé – Matěj

2013-09-13 09.42.14

Matýsek je školou ochočený velmi dobře, takže vyžaduje pevný řád na hodiny, přestávky a dokonce rozvrh hodin. První pevný předmět se umístil v rozvrhu na pátek odpoledne … tělocvik, tedy aquadrom na 2 hodiny s přestávkami v sauně a vířivce.

Dokonce Matěj vyžaduje domácí úkoly, aby si připomínal školu, jaké to tam asi bylo super nebo tak. Na ty dennodenní bitky se spolužáky, naschvály a žalování již zapomněl 🙂

V českém jazyce je opakování ze sedmého ročníku vážně masakr. Tedy hlavně větný rozbor. Přívlastek shodný, neshodný, podmět, přísudek, příslovečné určení atd. Samé “strašně důležité věci”, ale co, bude to v písemném přezkoušení, tak ať tu jedničku nemá zadarmo.

V matematice jsou první 2 měsíce vyhrazeny na opakování, což je žádoucí, protože násobení zlomků a závorky a třeba graf y = 3x je vážně na první dobrou nereálný. Druhá až třetí dobrá to ale jistí a postupně se prokousáváme. Slovní úlohy jsou stále noční můrou, s asistencí to ale jde.

Fyzika a chemie je mnohem zábavnější než ve škole. Méně počítáme, méně šrotíme vzorečky a více zkoušíme a děláme pokusy. Na chemii probereme homogenní roztok (sirup s vodou) a pak stopkami měříme, jak rychle to Matěj vypije. Tedy 3 mouchy jednou ranou … chemie, fyzika i pitný režim 🙂

Přírodopis, zeměpis, občanka a ostatní biflárny pojímáme stylem, nejsi chodící encyklopedie, když to nenajdeš v knize, je tady internet. Radši, ať se Matěj naučí dotazovat vyhledávače, než aby si pamatoval 5 strunatců.

Ostatní výchovy dělají děti společně. Zpívání podle vlastního výběru na youtube. Výtvarka dle vlastních návrhů. Např. z vodovek zaseklé letadlo v Eiffelově věži. Vymodelovaný kapr na suchu a další náměty ve škole snadno neprůchozí.

Časový fond je větší, než podle plánu

Původně jsem si myslel, že na domácí školu by měly stačit 3 hodiny denně, ale nám zatím nestačí. Učíme se denně 4 – 5 hodin. Tedy Miki ne, ten je dycky za hodinku až hodinku a půl hotov. Tedy s Matějem je to na delší dobu, ale zajíždíme se, uvidíme, jak na tom budeme za měsíc.

Cílem je, aby se děti byly schopné učit samy, tedy se samy připravovaly a nás potřebovali, jen když něčemu nebudou rozumět, či při potřebě konzultace a spolupráce. Uvidíme 🙂

Postrádáme stres

Nějak nemáme stres. Takové to, zítra je písemka, ještě to neumíš. Každý přece ví, kde jsou Benátky atd. Někdy začíná škola v 7:30, jindy zase v 9:00, prostě podle toho, jak se vstane a jak se nasnídáme. Někdy se učíme hodinu, pak celé dopoledne nic a odpoledne si uděláme výtvarku. Prostě je to pohoda. Prosím nezaměňovat se slovem flákárna, jen pohoda.

2013-09-13 09.42.00

Třídní schůzka v pátek

Všichni se moc těšíme na třídní schůzku do Vraného nad Vltavou, která bude naše první … domácí. Již máme i zadání na slohovky pro Matěje, ale hlavně se těšíme na ostatní rodiče kvůli výměně domácího know-how.

Kuriózní příhoda domácí školy na závěr.

Včera nám přivedli policisté Matěje domů kolem 10 hodiny dopoledne. To pro to, že jezdil o přestávce venku na kole a přeci by měl být ve škole. Naštěstí stačilo slovní ujištění, že má přestávku, že ho učíme doma, což pochopili a odjeli.

Tímto všímavým pánům policistům děkujeme.

Older posts

© 2017 Tomáš Roud

Theme by Anders NorenUp ↑