Předně předesílám, že obsah tohoto článku je napsán tak, jak situaci kolem kapitalismu a komunismu vnímám já. Někdo může jednotlivá slova vnímat i jinak a tím může docházet k nedorozumění. Proto se budu snažit vysvětlit své myšlenkové pochody co nejpodrobněji. Píši-li někde, že něco nějak je, je to jen moje vnímání a klidně si tam vždy přidejte “podle mého názoru”. Nechci nikomu přestavovat jeho myšlení, ať si každý myslí, jak chce. Stejně to tady píšu ne pro vás, ale pro sebe 🙂

Kapitalismus a komunismus

 

Kapitalismus je ekonomický systém, ve kterém je základem soukromé vlastnictví a volný trh, kde jednotliví lidé soutěží. Každý člověk má možnost vstupovat na volný trh se svou nabídkou služeb či výrobků a nebo s poptávkou po službách a výrobcích druhých. Kapitalismus vznikl v době, kdy lidé pochopili, že tenhle umí lovil lépe než tamten a tak vznikla dělba práce. Od té doby je nutné, aby lidé chránící potomstvo dostali najíst od těch, jež jdou na lov. Směna kusu masa za službu hlídání potomků pak byl první volný trh na světě. Někdo může namítnout, že se ještě o volný trh nejednalo, protože lidé žili v komunitě, avšak taková komunita by velmi rychle vyloučila toho, “kdo se jen veze”, tedy o komunismus nešlo. Stejně tak se již tehdy projevovala pro kapitalismus typická soutěživost mezi lidmi, kdy si obvykle ten nejlepší lovec mohl vybírat mezi svými fanynkami.

 

Komunismus je velmi podobný ekonomický systém, ve kterém však neexistuje soukromé vlastnictví a tím přirozeně neexistuje ani volný trh. Některé prameny označují vlastnictví v komunismu jako společné, což ve své podstatě vlastnictví zcela popírá a proto v komunismu pojem vlastnictví vůbec neexistuje. Tedy v principu “nic není nikoho” a “zároveň všechno je všech”. Komunismus tím řeší velmi elegantně statky, jež v kapitalismu nejdou zcela vyjasnit a to je např. vlastnictví řek či vzduchu, někdy označovaných jako veřejné statky. V komunismu také není nutné použití platidel.

V České republice nemáme ani jedno, ani druhé, v nějakých oblastech se blížíme ke kapitalismu, avšak soukromé vlastnictví je podmíněné a volný trh je regulován. Jak hodně nebo málo regulován ponechám stranou, jen se o pravý/čistý/100% kapitalismus nejedná. Zároveň je potřeba říci, že nevím o zemi, kde by kapitalismus ve své čisté podobě s výhradním soukromým vlastnictvím a volným trhem fungoval. V nějakých oblastech se zase více blížíme ke komunismu, např. vyvlastňování pozemků pro vyšší dobro, alias dálnice (vyšší zájem společnosti, před zájmem vlastníka), povinné odvody do armády či povinná školní docházka pro všechny bez rozdílu, povinná minimální mzda, maximální týdenní pracovní doba apod.

Plody vlastní práce

V systému soukromého vlastnictví si každý ponechává výsledky svojí práce a podle svého rozhodnutí uspokojuje svoje potřeby, tedy nakládá s přebytky buď investicemi či nadměrnou spotřebou a plýtváním, a nedostatky uskrovňováním či půjčkami.

V systému bez vlastnictví jsou výrobní prostředky a statky všech a tím pádem jsou výsledky společné práce pomyslně složeny na jednu hromadu a této hromady jsou  podle společenské dohody rozdělovány všem členům komunity podle potřeby. Zde vyvstává zcela zásadní problém komunistické ideologie a to je, podle jakého klíče dojde k rozdělování statků, pokud je jejich objem nižší, než potřeba členů komunity. Např. jak rozdělit 20 upečených chlebů mezi 40 rodin?

V kapitalismu je nedostatek kompenzován vyšší cenou, která nutí spotřebitele více soutěžit na volném trhu a tím si zajistit prostředky pro uspokojení svých potřeb, zajistit si jiný substituční statek a nebo se potřeby vzdát. O tom, že mohou existovat snahy lidí, jež chleba prostě ukradnou není jen v kapitalismu, ale i v komunismu, kde si může jedna rodina myslet, že 20 chlebů nebylo rozděleno zase tak spravedlivě, resp. jejich potřeba je vyšší, než příděl.

V komunitách je obvyklé zřízení jakési “rady starších”, která by mohla o klíči rozdělování dle potřeb rozhodnout, tato rada ale zase popírá princip nejen anarchie (bezvládí), ale i komunismu (beztřídní), protože slovo člena rady starších by bylo vyšší, než slovo kopáče Pepy.

V komunistické společnosti, kde bude nastávat nedostatek zdrojů k naplnění potřeb všech členů komunity, bude docházet k výměnnému obchodu, případně při existenci platidla k prodeji.

Dlouho jsem přemýšlel, jak bude v komunistické společnosti fungovat disponování s věcmi osobní povahy? Např. když jsem byl na expedici ve Finsku, tak v parku Urho Kekkonen mají Finové postavené sruby k dispozici pro všechny. Jedno z pravidel bylo, že ti dříve příchozí nemají větší právo na přespání, než ti později příchozí. Což je komunistický vlastnický přístup. Bude ale v komunistické společnosti takto nakládáno i s obydlím, ve kterém žiju, nebo mým zubním kartáčkem? V současné době na to odpověď nemám.

Vyvíjení úsilí k naplnění potřeb

Každý člověk vyvíjí úsilí k tomu, aby naplnil své potřeby.

Člověk v kapitalismu přestane zvyšovat svoje úsilí na volném trhu v okamžiku, kdy jsou naplněny všechny jeho potřeby.

Cílem komunismu je naplnění potřeb všech členů komunity.

Dáme-li si tyto dvě věty do rovnice, zjistíme, že kapitalismus a komunismus má vlastně stejný cíl, plné uspokojení potřeb.

Člověk v kapitalismu se tedy snaží maximalizovat svůj zisk a je jedno, jestli je to zaměstnanec ve fabrice, který může jít pracovat do vedlejší fabriky za více peněz, nebo si zvýšit kvalifikaci a přejít na odbornější práci s vyšší mzdou, nebo si bude po večerech přivydělávat. Stejně tak pokud se jedná o podnikatele, který se snaží zefektivňovat procesy, snižovat náklady a zvyšovat tržby.

Tak jako zaměstnanci se zlepšují ve své specializaci, aby byly na trhu práce konkurenceschopnější, tak i podnikatelé zlepšují svoje služby. Ano objevují se podnikatelé, jež chtějí krátkodobě na něčem “vydělat”, stejně jako zaměstnanci, kteří si trochu upraví životopis, aby dostali větší nástupní plat. Z dlouhodobého hlediska je toto jednání však neudržitelné, protože buď obchodní partneři nebo konkurence si toho všimne a podle toho začne jednat. Jednat způsobem, že  budou nabízet službu kvalitnější nebo třeba i stejně kvalitní, ale za nižší cenu.

Vývoj cen v ČR za posledních 30 let

Z dlouhodobého hlediska a historie to potvrzuje následující přehled vývoje cen.

1987 Škoda 105 57000 Kč, průměrná mzda 3000 Kč …. v měsících práce 19
2018 Škoda Fabia 200000 Kč, průměrná mzda 30000 Kč … v měsících 7, tedy sleva o 65%

Ponožky 14,50 na 100 sleva o 31%
Pivo čepované 5 na 35 sleva o 30%
Zubní pasta 7 na 30 sleva o 58%
Chleba 3 na 24 sleva o 20%
Rohlík 0,3 na 2,50 sleva o 17%
Sůl 1,50 na 7 sleva o 54%
Jablka 8 na 30 sleva o 63%
Benzín 9 na 30 sleva o 66%
Dovolená v Bulharsku 4000 na 15000 sleva o 63%

V mobilní komunikaci klesla za posledních 10 let cena jedné minuty volání z průměrných 4,50 na 2,20 Kč, což je sleva přes 50%. (z pochopitelných důvodů neuvádím cenu mobilní komunikace v roce 1987 :D)

Z výše uvedeného vyplývá, že uspokojování potřeb člověka je s postupem času levnější, tedy za stejné množství práci si mohu dovolit větší počet statků.

Kvalita žití se zvyšuje

Celé to však není jen o penězích a tak je také potřeba zmínit i kvalitu žití, jako takového. Neustále se zvyšuje kvalita poskytovaných služeb, např. se rozšiřuje signál mobilních telefonů. TV již není černobílá, ale barevná, o 4K nemluvě 🙂 Toto kvalitnější žití nezajišťují jen technologie, jako internet či elektronika ve smyslu zábavy či automatizace procesů, ale také zcela nové služby, které dříve vůbec nebyly a nyní člověku usnadňují život. Např. učení a sdílení zkušeností a znalostí je na zcela jiné úrovni.

Trend, který ukazuje, že lidé dostávají kvalitnější a levnější služby a produkty než před 30 lety a je obrovský předpoklad, že právě s nástupem robotizace bude tento trend nadále pokračovat.

Nahlédnu-li do budoucnosti, vidím tak kvalitní služby, tak efektivní procesy, že služby a produkty jsou natolik levné, že si je může dovolit kdokoli.

Když si představím, že průměrný plat bude 50 tisíc Kč a díky robotizaci od setí po sklízení, pečení, prodej a doručení bude chleba stát ne 50Kč ale 5Kč. A to bude proto, že dnes je cena chleba z 90% lidská práce. Chleba tedy bude dostatek a nebude třeba volit klíč k rozdělení mezi potřebné.

Momentálně máme v České republice 4 pracující na 10 obyvatel (když nepočítám 1 státního zaměstnance, který nevytváří žádné hodnoty), tak se snižováním cen a zvyšováním kvality bude moci být klidně 1 pracující na 20 obyvatel a možná i více. Jinými slovy, místo 8 hodin práce denně bude na stejný objem spotřeby stačit 1 hodina.

Pevně tedy věřím, že přerozdělování zdrojů nebude potřeba.

Nebude potřeba provést proletářskou revoluci, protože postupem času bude všeho dost pro všechny.