Tomáš Roud

Miluji tě a děkuji ti ♥

Category: Výlety

Rawfest – marketing RAW food na druhou

Ve středu mi volal tatínek, že je o víkendu festival raw food v Praze. Což mne dost potěšilo, protože to pro mne byla známka, že můj stravovací raw styl si pamatuje.

Vyrážíme na raw fest – festival raw food

V neděli jsme odnesli jídlo praktikujícím na pobyt ve tmě a vyrazili směr Praha kolem poledního. Cesta byla z Kutné Hory na hodinu, zaparkovali jsme u řeky a zbytek došli pěšky.

Velice mne hned u kasy pobavil asi 30ti letý hoch s pejskem, který se dožadoval polovičního vstupného, “když je již po obědě”, … neuspěl 🙂

Za vlezné jsme zaplatili za dva nějakých 500 Kč a hurá na nejen čumendu, protože jsme umírali hlady 🙂

Je raw food drahé?

Ve velkém stanu probíhala přednáška, kde sedělo vpředu u mikrofonu asi 6 lidí a povídali o kvalitě a ceně raw food.

Dostali otázku “Je raw food dražší, než klasické jídlo?”, čehož se ujala jedna paní ařekla něco v tomto smyslu: “Já to vnímám tak, že když mi dává raw food vyšší kvalitu, tak tím akceptuju, kolik to stojí, protože to dělám pro sebe”. Z přednášky jsem odešl, protože mne odpověď ani trochu neuspokojila, když jsem vlastně slyšel: “Této otázce se vyhýbám proto, že ano je to drahé, ale radši přesměrujte svoji pozornost na kvalitu a zdraví, které dostáváte.”

Vůbec nechápu, kde se vzalo slovo kvalita, to jako brokolice, kterou neuvařím má vyšší kvalitu? Ač teď mne napadá, že vlastně to je základní tah marketingu, poukazovat na něco vyššího, takže vlastně je to v pořádku, mysl se chytne toho, že je to kvalitní. Proto se i ukazuje na e-shopech, že kupujete v raw kvalitě a přitom je to raw stav o kvalitě nijak nevypovídající.

No jdeme dál, dát si něco na zub.

Raw bar a oběd

2015-06-07 15.34.17

Raw lasagně – byly dělány den předem, takže celkem vysušené a hodně koncentrované 🙁

Mrkvovo kakaový koláč byl nastarouhaný dost na hrubo, takže to chutnalo skoro jak nastrouhaná mrkev s kakaem a kokosem.

Nejchutnější byl pro mne kolatý koláček s něčím, co připomínalo karamel a vrstvami asi pohankového těsta.

MyRaw caffee a super lživý marketing

2015-06-07 15.51.282015-06-07 15.52.54

Tenhle stánek mne pobavil nejvíce, když tam dělají kávu, co není raw a ještě do toho lejou sojové mléko, které také není raw a dávají třtinový cukr, který už není vůbec raw.

Pro dochucení je možnost si dát mufíny, které samozřejmě také nejsou raw.

Hurá raw caffee, se to jen jmenuje, ale raw to není, dejte si raw 😉

RAW food mixéry a odšťavovače a sušičky

2015-06-07 15.44.49
Nedalo se nezakopnout o stánek se super předraženými elektrickými přístroji. Sušička za 20 tisíc, mixér asi za 15 tisíc a odšťavovač za 13 tisíc.

Odšťavovač se mi líbil, protože byl šnekový a to je teď děsně in. Milá paní, marketingově poučená, skvělá obchodnice mi řekla, že odšťavovače mají kovové jádro a tím vlastně zabijou všechny vitamíny, které tam chceme uchovat. Takže šťáva z klasického odšťavovače za 3 tisíce je vlastně mrtvá a měli bychom si pořídit ten její za 13 tisíc.

Na můj dotaz, jak funguje mixér za 15 tisíc mi řekla, e ten je super, protože má kovové nože, které vysokou rychlostí rozřežou ovoce a zeleninu na super zdravé smoothie plné vitamínů.

Bohužel už mi neuměla odpovědět na poslední otázku a tak se jen usmála a začala se věnovat postarším manželům stojícím za mnou.

Ta otázka byla: “Když je v odšťavovači na škodu kov, že zabije vitamíny, proč je to u mixéru plus, kde vitamíny z ovoce doslova vytáhne a dělá super zdravé smoothie?” Hmmm, nevadí, asi mi neodpověděla, protože jí na školení neřekli, že může přijít zákazník s mozkem, co nepolyká všechny marketingové řeči i s navijákem 🙂

Stánky life food

Drtivá většina stánků byla lifefood a tím je vidět, že to byl ve skutečnosti pořadatel akce, který vybíral vstupné.

Dobré bylo, že jsem vyfasovali slevové kupony 20% na jejich e-shop lifefood.cz a tak jednou nakoupím levněji, než je nákupka ve velkoobchodu 🙂

Raw therapy

Nemám nic proti paní majitelce osobně, Lucko promiň, to tvoje heslo je vážně zvláštní: “Zdravé tělo s čistou duší”, jak může být duše čistá, když nemůže být špinavá.

Opravdu však oceňuju ten čas a práci s přípravou pochoutek.

Na závěr raw festu

Největší jobovkou bylo, když jsem si koupil 1dcl pesta medvědího česneku v oleji se solí a to za 140 Kč 🙂

Chutnalo to fakt luxusně a jak jsem si to přinesl domů, tak jsem si to doma udělal také a teda za 20 Kč i s energií 😀

Celkem musím zhodnotit, že raw fest vyšel na asi 2.000,00 Kč i s cestou a parkováním.

Zkušenost to byla zajímavá a již teď vím, že na další raw fest nepojedu. Dál si budu čmochtit raw food doma 🙂

P.S. Děkuju prozřetelnosti, že jsem potkal Petra Macháčka, to setkání všechny ty marketingové lži a přemrštěné ceny vyrovnalo <3

 

 

Bienvenue à Paris

Jelikož máme s manželkou 15. výročí svatby, rozhodli jsme se strávit víkend ve městě lásky a náležitě to výročí oslavit.

 

Eiffelovka z mostu

Eiffelovka z mostu

Zařizování cesty do Paříže

Letenky jsme koupili na internetu 2 měsíce předem a udělali jsme dobře, protože cena letenek v týden odletu byla o 1000 Kč dražší. Až příště poletíme do Benátek, tak je koupím půl roku dopředu a vyjdou na drobné 🙂 Hotel jsme vzali s výhledem na Eiffelovku, pravda, je sice dražší, ale ten výhled za to stál. Hotel Hyatt Regency jsme objednali na www.booking.com. Pro rezervaci chtěli číslo karty, ale účtovali až osobně při zapsání.

Na různá doporučení na internetu jsme si vytipovali místa, která chceme vidět a i doporučení, jak se po Paříži pohybovat.

Přílet do Paříže

Let byl úplně v pohodě a trval 70 minut. Je pravda, že se odlet opozdil o 45 minut, ale to se asi stává. Runway na letišti Charlese de Gaulla je pěkně dlouhá a tak přistání bylo hladké a zpomalování klidné. Letěli jsme s Air France a je fakt sranda, jak letuška mluví 5 minut francouzsky, to samé řekne za minutu anglicky a ještě s takovým přízvukem, že jí je rozumět maximálně Ladies a Air France 🙂

Na letišti se dá velmi dobře orientovat a hned jsme se tedy jali sledovat ceduli RER, což se linka příměstských vlaků, která vás doveze za 9,50€ kamkoli do Paříže. Cesta sice trvá 40 minut, ale musíte někdy i přestupovat a jet něco metrem. My jsme se dostali do hotelu až v 9 večer, protože jsem si spletl vlak a jeli jsme 3 stanice blbě a museli se vracet.

Check-in byl celkem v pohodě až na to, že byli vyprdlí z rezervace přes booking.com a že byla učiněna před 2ma měsíci. Po 5ti minutách hledání a dohadování, že snídaně má být opravdu v ceně, jsme vyfasoval lístky na snídani a karty od pokoje.

Doprava po Paříži

Jestli nechcete vyhazovat za taxíka, tak se nám osvědčilo metro a RER. V metru jsme koupili T+, tedy 10 lístků na metro, platí dokud nevylezete ven. Na T+ je dost výrazná sleva a jeden lístek vyjde na 1,30€. Jediné, na co si musíte dávat velký pozor není jen směr metra, ale také konečná stanice a to i v případě RER. Na vlaku, ani metru není nikdy napsané nic. Je to vždy napsané na cedulích nebo obrazovkách na nástupišti. Já jsem si stáhnul do mobilu aplikaci na pařížské metro a ta mi ukázala nejoptimálnější cestu i s přestupy na další linky a právě i s konečnou stanicí.

Výlet lodí od Eiffelovky za 13€ mohu jen doporučit. Plavba trvá hodinu a z řeky vidíte památky i s výkladem úplně z jiné perspektivy.

Eiffelovka

Vůbec nechápu, jak se Pařížanům mohla nelíbit. Jsme z ní úplně paf. Večer pěkně svítí a dokonce má světelné show s měněním barev. Když jsme se přišli druhý den podívat přímo k Eiffelovce, tak jsme měli vážně úžas nad tím, jak něco takového mohli před 100 lety postavit. Nahoru jsme samozřejmě nešli, protože v sobotu tam bylo turistů na 3 hodiny čekání a my měli na Paříž jen 48 hodin.

Champs-Élysées

To je vážně třída, asi 3 kilometry dlouhá ulice. Prošli jsme jí celou od vítězného oblouku na náměstí Charlese de Gaulla až do zámku v Louveru. V polovině Champs-Élysées jsem dostal hlad a zašel jsem si koupit do sámošky hermelín, cherry rajčátka a bagetu. Způsobil jsem tím pro Pařížany bezvadnou podívanou. V jedné ruce hermelín, ve druhé rajčátka a bagetu jsem si držel kolenama. Úplně jsem viděl ty jejich myšlenky: “Podívejte se na toho burana … on kouše do hermelínu!!!” 🙂

Louver

Nádherné zahrady jsou u tohoto zámku. Nejvíc se nám líbilo v lipové áleji, která zrovna kvetla a ta vůně byla doslova hypnotická. Dovnitř jsme se podívat nešli, protože nás odradilo, že exponáty jsou vystaveny podél 14 km trasy a to by bylo na měsíce. Z rychlíku by to nemělo cenu.

Versailles

Na Versailles jsme si vyhradili nedělní dopoledne a jak se ukázalo, bylo to velmi málo. Pokud chcete Versailles vidět, nechejte si na to celý den!. Za 2 hodiny jsme stihli tak trochu nakouknout do zahrad a zámek jsme ani nestihli. Jen fronta na lístky je na půl hodiny. Cesta vlakem RER z centra stojí 4,10€ a trvá až do zámku asi hodinu a to včetně dojití od nádraží do zámku. Musíte si pohlídat vlak, který jede do Versailles Chateau G. R., jinak dojedete jinam.

Jídlo v Paříži

Velmi mne zarazilo, jak mají v Paříži levné sýry. 250g hermelín koupíte za 1,80€ a ten samý u nás koupíte za 100 Kč, což by byly eura 4. Úžasné je v Paříž pečivo. To byste nevěřili, jak je to pečivo luxusní. Krásně křupavoučké a vevnitř nadýchané a vláčné. Žádné drolení vevnitř, žádná guma, žádné rozpečení ze zmrazeného polotovaru. V restauraci se 2 lidi nají za 25€ i s pitím. V těch dražších restauracích na hlavních třídách stojí jedno jídlo kolem 17€. Když přijdete do restaurace, číšník si vás usadí sám, podle počtu osob. Udivila nás rychlost přípravy jídla. Do 10 minut bylo jídlo na stole, caesar salát a těstoviny ala alio olio s oříšky.

Dorozumívání v Paříži

Vůbec jsme se nesetkali s varováním, že Francouzi nechtějí mluvit anglicky. Stačí se usmívat, několikrát říct merci a všichni jsou velmi milí a komunikativní. Nejen v hotelu, kde se to očekává, ale i v restauracích a obchodech. Jednou jsme nerazili na postaršího Francouze, který prodával staré šperky na ulici, ten teda neuměl ani slovo, ale ruce, nohy a kalkulačka pro napsání čísla pomohla. (Ty perly za 50€ měl fakt předražený, pozn. red.).

Návrat do Prahy

Z Versailles jsme do hotelu dorazili až ve 13:40 a tak jsme o 40 minut překročili check-out. Pár úsměvů a omluv to spravilo 🙂 Letadlo mělo letět až v 18:10, tak jsme si zašli ještě na pizzu. Pozor, pizza pro 2 osoby je to samé, co u nás pro jednu osobu. Na letiště jsme vyrazli ve 3 hodiny, abychom to vlakem v pohodě stihli. Na letišti jsme chtěli využít zabalení kufru do fólie, ale za 10€ fakt teda ne. Příště si vezmeme potravinářskou fólii a zabalíme si to sami. Let byl zpožděn jen o 15 minut, kvůli nějaké letecké show po cestě a tak nám jako omluvu dali v průběhu letu větší občerstvení. Mini sendvič s vajíčkem a k tomu mini zákusek byly fakt hnusný, ale snaha se počítá. Francouzské madle v čokoládě to vynahradily 🙂

Přistání v Praze bylo něco jiného. Runway je krátká a jen co letadlo dosedlo, tak muselo super brzdit. Málem jsem políbil pána přede mnou na plešaté kolečko 🙂

Příště do Paříže

No samozřejmě, už se těšíme zas někdy. Jen si vyhradíme minimálně 4 dny. Chce to mít opravdu dost času si všechno projít a ne lítat sem a tam, abychom viděli ještě tohle a ještě tamto. Mít čas se v klidu natáhnout na dopoledne do parku a jen tak okounět, nebo si číst.

Au revoir Paris

Protestní pochod po Paříži

[embedplusvideo height=”388″ width=”640″ standard=”http://www.youtube.com/v/7PbrnLYKRas?fs=1″ vars=”ytid=7PbrnLYKRas&width=640&height=388&start=&stop=&rs=w&hd=0&autoplay=0&react=1&chapters=&notes=” id=”ep9324″ /]

Galerie fotek z Paříže

Výlet na Vítkov

V sobotu nám zbyl čas mezi zubařem a kinem. Zašli jsme si tedy na procházku na vrch Vítkov na pražském Žižkově.

Výstup na Vítkov

Zastavili jsme v ulici Koněvova na placeném parkovišti, kde se o víkendu neplatí 🙂 Naštěstí bylo jedno volné místo. Cestou jsme museli dávat pozor na bruslaře a cyklisty. Děti neumí poznat, jak rychle cyklisti, či bruslaři jedou a hlavně mají děti tendenci, se vyhnout přímo do cesty projíždějícímu kolu 🙁

Velmi nás potěšilo, jak je po cestách uklizeno. Je pravda, že sem tam se objevil papírek, nebo lahev, ale v podstatě bylo uklizeno. Sluníčko krásně svítilo, modrá obloha a zároveň chladný jarní vzduch.

Všude po cestě kvetly keře a těsně nekvetly jasmíny. Říkali jsme si, že lidé s alergiemi by si tam po rozkvetení jasmínů vyloženě “užili”.

Památník a muzeum na Vítkově

Velmi mne udivila architektura muzea. Použité tvary a materiály jsou opravdu krásné. Vše je obložené žulou a nebo přímo ze žuly, jako třeba zábradlí, nebo dlažba.

Když jsme přišli k soše Jana Žižky v nadživotní velikosti, říkal jsem si, jak dlouho už tu takto stojí a jak dlouhou ještě stát bude. Je zajímavé si uvědomit teď a tady tu velikost.

Na jedné z fotek můžete vidět stožár s českou vlajkou. Asi v polovině stožáru, cca centimetr vpravo od stožáru, je vidět měsíc. Byly 4 hodiny odpoledne 🙂

Vzhůru z Vítkova dolů a do kina

Nahoře jsme udělali pár fotek níže i s výhledem na Prahu. Památník se nám moc líbil a již jsme mazali zátky do auta, abychom stihli kino.

Celá procházka byla asi na hodinu a dodala nám klid a potěšení. Dokonce jsme cestou zpátky narazili u čajovny na zasazené bylinky přímo u cesty.

Zkuste si pouze po čuchu poznat mátu, bazalku či oregáno.

 

© 2017 Tomáš Roud

Theme by Anders NorenUp ↑